Black Swan /CZ/

57.

Vzpomínáte si ještě na to, když jsem vám v prologu říkala, že je tento příběh o Persephone?

Lhala jsem.

Persephonin příběh, přestože podstatný a zajímavý, je ve skutečnosti téměř ničím v porovnání s tím, co se skrývá za ním, v mlze nejasných poznámek, náznaků a tajemství.

Lord Hade ze Západních Ostrovů.

Persephone vydechla a tvář se jí trochu uvolnila. Z nějakého důvodu ještě nebyla mrtvá, protože si byla téměř jistá, že by si toho všimla. Žádná rána, žádná bolest, jen slabý hukot, podobný tomu, který slyšela, když bariérou odrážela Pradávnou Magii sršící z její sestry.

Ještě předtím, než se odvážila zvednout hlavu a podívat se, co se to vlastně děje - protože si pořád nebyla jistá, jestli náhodou není mrtvá - uvědomila si, že tělo jejího muže, které se pokusila obejmout tam nebylo.

Opatrně, jakoby se bála, že její sestra jen čeká na chvíli, kdy se na otočí, zvedla hlavu a v první chvíli vůbec nechápala, co to vlastně vidí.

Upřímně, nechápala to ani v druhé chvíli.

Odette pořád stála naproti ní a pořád se snažila ji zasáhnout smrtícím paprskem, stejně jako předtím. Zajímavější byl ovšem fakt, že před ní, jako živý štít kdosi stál.

Na první pohled ho nepoznala, protože - i když to byla ta nejmenší záhada - byl jinak oblečený. Místo bílo hnědé kombinace ve které přišel na sobě teď měl černé kalhoty, velmi podobné těm, které nosíval k uniformě a černou košili s nabíranými rukávy. Pravda byla, že kdyby nad tím mohla přemýšlet, byla to kombinace poměrně podobná té Rothbardově.

Jistě, oblečení nebylo to, co bylo nejdůležitější.

Byl naživu. 

Doslova otevřela pusu, když poznala ty jeho kudrnaté vlasy, postavu a postoj.

Hade. Její Hade. Naživu.

To není možné, vždyť ho viděla umřít.

"Miluji tě a slibuji, že se pro tebe vrátím."

Nedávalo to smysl a tak se dívka štípla do ruky tak silně, že ji to skutečně zabolelo. Vydrápala se na nohy, zamračená, vylekaná a nechápala, co se to před ní děje.

Hade tam stál, vzpřímeně, bez hole, na obou dvou nohách, pravou ruku měl předpaženou a jakoby to bylo nic, odrážel Pradávnou Magii.

"Hade?" zeptala se opatrně a on pořád koukal před sebe a odpověděl jí.

"Zůstaň za mnou, Koré." Sykl jen a ji to skoro vyděsilo. Takhle nikdy nezněl. Takhle se nikdy netvářil. Co se to tu sakra děje?

"Viděla jsem tě umřít." pokračovala, ale zůstávala přitom za ním, jak jí řekl.

"Viděla." odpověděl, ale nepodíval se na ni. "Takhle se to nemělo stát, drahá. Takhle ses to neměla dozvědět."

"Co jsem se neměla..."

"Ustup." Pronesl a uvolnil bariéru. Co bylo zvláštnější bylo, že Odette v tu chvíli zastavila útok a jen udiveně naklonila hlavu.

"Nemáš být náhodou mrtvý?"

"Ty budeš mrtvá. A až budeš mrtvá..." začal a nastavil ruce na přípravu kouzla. Koré se o to pokusila taky, ale uvědomila si, že z toho, jak držela bariéru je poměrně vyčerpaná a nejspíš nevykouzlí ani plamínek.

"Budeš litovat toho, že jsi na ni vztáhla ruku." Dokončil a vyrazil tlakovou vlnu proti Odette.

Složité je to, co se stalo potom. Protože Hade, ať už to s ním bylo jak chtělo, nezvládl přesně soustředit svou kletbu a ta projela celou místností před ním. Odhodila nejen Odette, ale zasáhla i Pers, která odklopýtla stranou, víc do středu místnosti. Svou silou smetla i ony křišťálové lustry a ty se uvolnily.

Na zem dopadly s roztříštily se na miliony kousků, stalo se tak tak rychle, že ani jeden z nich nestihl zareagovat. Odette vykřikla, jak jeden ze střepů odletěl a ošklivě ji škrábl na tváři.

Persephone stála nejblíže lustrům. Ani si nevšimla, že padají, jediné, co stihla bylo zakrýt si rukama obličej.

Jenomže osud byl napsán a když ucítila ostrou bolest na hrudi, věděla přesně co se děje. Tolikrát to viděla. Osudu neunikne.

Bylo to rychlejší, než čekala. Ani se nestihla podívat na karmínový květ na její hrudi a vědomí ztratila ještě předtím, než dopadla na zem. Ani si neuvědomovala, že je to skutečné.

Poslední co slyšela bylo slovo "Koré!" hlasem Hadea. To bylo to poslední a věděla, že to tak má být.