Black Swan /CZ/

65.

Hade se i s Gaiou přemístili do Persephoniny ložnice. Tam už byl Rothbard  s Claudette, přímo u jejího lůžka a v rohu místnosti stál Rhadamantus a Lilith. Ta, když si všimla Gaiy se trochu pousmála, ale vzhledem k ponuré náladě v místnosti nic neřekla.

Persephone ležela uprostřed toho všeho, oblečená pořád v tom stejném, se střepem pořád zabodnutým v hrudi, bledší než obvykle. Černé vlasy měla rozložené kolem hlavy a vypadala jakoby jen spala. Až na tu rudou skvrnu kolem střepu. Až na to, že nedýchala.

Claudette ji držela za ruku a Rothbard stál za ní, ruce měl položené na jejích ramenech a koukal na svou dceru, možná víc klidně než se hodilo. On věděl. A když uviděl Hadea, cukl sebou.

Bál se ho. 

To je ten důvod, proč se vydal mezi lidi jako člověk. Lidé se ho báli. Vždycky se ho báli. Byl si skoro jistý, že se ho bude bát I Persephone, až zjistí, jak se to má.

Nejspíše už to stejně ví.

Gaia udělala krok k posteli a všichni jí ustoupili z cesty. Podívala se na dívku a usmála se. "Měla bych to zvládnout. Ještě je pořád částečně tady, nemělo by být tak těžké ji přivést zpět. Ale sama to nezvládnu."

Claudette zvedla hlavu. Znali s Bardem Gaiu dlouho, déle než si uvědomovali.  A Rothbard jí před chvílí řekl jen to, že se nemá ničemu divit. Ona nechápala, ale poslechla ho. 

"Háde, vezmi ji ven. Musíme ji dostat do lesa." řekla Gaia a pak se podívala na Claudette a přikývla. "Umím ji zachránit. Musíte jít ale s námi do lesa. Potřebuji pomoct jak od vás, tak od mých Dryád."

Claudette přikývla a když pouštěla ruku své dcery tak si všimla snubního prstenu na ruce Lorda Hadea. To ji zaujalo a když ji bral do náručí, všimla si i dvou prstenů na Persephonině levé ruce a neubránila se úsměvu. Protože když se na Hadea koukala, věřila mu. Z nějakého důvodu jí připomínal jejího manžela a z nějakého důvodu věděla, že s ním je Persie v bezpečí.

_______

Koré vyšla z ložnice svého manžela, bosá a rozcuchaná. Probudila ji ostrá bolest na hrudi, jakoby se střep v její hrudi trochu pohnul a to ji donutilo vyjít ven. Nevěděla proč.

Když pomalu procházela chodbou, uviděla velké balkónové dveře a nedalo jí to. Otevřela je a vyšla ven, ucítila lehký vánek na kůži a opřela se o kamenné zábradlí. Koukala dolů, na Pláně Zapomnění a přemýšlela, jestli nějaký smrtelník někdy stál tam, kde teď ona. 

Koukala na Stíny tam dole a přemýšlela, takže si nevšimla, že se za ní objevila vysoká postava celá v černém.

Koukala se dokonce i ve chvíli, kdy se ta postava neslyšně vydala až k ní zastavila se za jejím ramenem. Až v tu chvíli měla pocit neskutečné úzkosti provázený naprostým klidem. Neotočila se, jen se napřímila a pokusila se periferním viděním zjistit kdo to je.

Neřekl ani slovo a ona taky ne. Jen po chvíli jí položil ruku na rameno, pečlivě jen na místo zakryté látkou. 

"Těšil jsem se na vás. Škoda, že to nevyšlo."

Otočila se a uviděla ho. Muže vyššího než Hade, celého v černém a s kápí na hlavě. Tvář měl protáhlou, klidnou laskavou. Ale ty oči, tak staré a vědoucí. Věděla na koho se kouká.

"Nevyšlo?" promluvila a on přikývl. 

"Měl jsem vás převést na druhou stranu, ale Hádes měl jiný plán." mrkl na ni spiklenecky, otočil se a nechal ji na balkónu samotnou. 

A ona tam stála a věděla, že na ni právě sáhl Smrt.