Black Swan /CZ/

9.

Persephone si sundala závoj a posadila se za svůj stůl. Opřela se a hlasitě vydechla. Nenáviděla, když musela trávit svůj čas s lidmi, nenáviděla, že když už vešla mezi lidi, musela čelit nenávistným pohledům své sestry, jakoby jí snad ubírala pozornosti.

Bolelo ji to. A ještě víc ji bolelo když viděla Lorda Hadea. Měl všechno co by kdy požadovala od muže, kdyby o ně měla zájem, ale moc dobře věděla, nebo spíš si myslela, že ví, že jeho zájem je čistě takový, aby to nevypadalo, že je mu jedno. Neměla šanci.

Přestala na něj myslet, neměla by. Zakázala si to a otevřela knihu před sebou. Pohled upnula na text a ruku natáhla po granátovém jablku na straně její pracovní desky. Milovala granátová jablka, a tak už po chvíli jen uzobávala semínka a četla si v knize.

________

"Otče!" vyběhla Persephone ze svého pokoje a narazila do Lorda Hadea. Ten se procházel po chodbě a očividně taky nemohl spát. Podíval se na ni a nakrčil obočí.

"Vy tady spíte?" optal se a přejel ji pohledem. Stála tam v černé volné košili, kterou měla zastrčenou za pasem tmavě modré kolové sukně, vlasy měla rozpuštěné a ve vlnkách jí spadaly kolem ramen. Takhle ještě víc vynikly její modré oči, jak se od nich odrážel plamen svíčky, kterou držela v ruce. V té druhé svírala knihu. Byla krásnější než na plese, krásnější něž kdokoli.

"Nádherná." vydechl neslyšně, ještě předtím, než mu odpověděla.

"Spím, ale to vás nemusí zajímat. Neviděl jste otce?"

"Je půl čtvrté ráno. Neviděl. Nejspíš spí." zasmál se a podíval se na ni. "A vy byste měla taky."

"Vy taky nespíte, tak mi laskavě neříkejte, co bych měla dělat." zamračila se a přitiskla si knihu na hruď. Hadeovi neuniklo, že pod prostou plátěnou košilí nic nemá a neodpustil si tam spustit pohled.

"Persephone, nečilte se hned tak. Vždyť já už jsem starý muž."

"To vám nedává právo mě posílat do postele." zamračila se ještě víc.

"Ale měla byste."

"Studuji." odpověděla a zadívala se na něj. Byl docela pohledný, napadlo ji, když na něj takhle koukala. Vysoký, hubený a poměrně hezký v obličeji, kudrnaté vlasy vypadaly jako svatozář, takhle ve svitu svíčky.

Nemysli na to, napadlo ji. Emoce ti jen ublíží. A dnes v noci, když se probírala knihami, konečně našla způsob, jakým by se mohla zbavit všech svých problémů. Našla ho a všechno začalo dávat smysl. Vždy byla tak podobná svému otci, že ji ani nedivilo, že toto udělal i on.

Kdysi dávno.

"A kdy spíte?"

"Kdy se mi chce. Nejsem člověk, nepotřebuji tolik spát." ušklíbla se a on naklonil hlavu na stranu. Napadlo ho pár nemístných poznámek, ale nechal si je pro sebe.

"Proč máte ložnici tady nahoře?" ptal se dál a ona zvedla obě obočí.

"Mám tu klid, nikdo mě tu neruší. Nikdo, ani moje přihlouplá sestra."

"Vy ji vážně nemáte ráda." usmál se a ona zachovala svou kamennou tvář. Neznal ji dlouho, ale tušil, že to dělá, aby skryla neklid.

"Nevěřím jí. Nemám ji ráda. Tváří se jako světice, ale ve skutečnosti je falešná a zákeřná. Ať si hraje se zvířátky, nebo co to vlastně ve svém volném čase dělá a mě ať nechá na pokoji."

Hade se začal smát a ona udělala krok dozadu.

"Čemu se smějete?"

"Bylo to vtipné."

Ona se podezdřívavě podívala. "Vtipné?"

"Ano, poměrně.". Persephone ještě jednou nakrčila obočí a zacouvala zpět do svého pokoje.

"Dobrou noc." pronesla a zabouchla za sebou dveře.

"Dobrou noc, Persephone." zašeptal a když zmizela ve své ložnici, dodal ještě tiše:

"Dobrou noc, nádherná."