Black Swan /CZ/

25.

"Rothbarde, uklidni se!" Zvedla hlas Claudette a v duchu proklínala svého manžela za to, že ji vzbudil takto uprostřed noci a to jen kvůli tomu, že je téměř nechutně posedlý faktem, že by se jeho prvorozená dcera mohla zamilovat do Teruncia.

"Uklidnit se?! Uklidnit?! Ten chlap sahal na moji - na naši - dceru!"

"Rothbarde, Tantalius navštěvuje Odette po nocích už asi dva týdny." zamumlala a protřela si oči. Už se tak nějak smířila s tím, že se dnes v noci už nevyspí. "A to ti nevadí."

"Ale Tantalius je čaroděj, bohové!" křikl na ni a trhnutím ruky si sundal plášť. Claudette se zamračila.

"Drahý, pamatuješ si ještě, jak jsme se seznámili?"

Její manžel ji ale téměř neposlouchal a pořád si mluvil jen to svoje.

"Ale on je tří čtvrtinový člověk, chápeš to? Kam dala oči?"

"Rothbarde, nech toho!" Zakřičela a postavila se. "Když ses do mě zamiloval, byla jsem jen člověk, vzpomínáš si?!"

Čaroděj na ni jen koukal. Ona přešla až k němu a zamračila se na něj. "Méně než člověk, byla jsem platba, byla jsem tvoje kořist, copak si zapomněl?" 

"Ale to je něco jiného."

"Co je na tom jiného?" naklonila hlavu na stranu a on nakrčil obočí.

"Já jsem totiž na rozdíl od ní věděl, co dělám."

"Jistě. Byl jsi velmi dospělý a klidný, zvláště vyříznutí si srdce je znakem toho, že člověk ví, co dělá."

Rothbard se od ní odvrátil. Miloval ji, ale nesnášel fakt, že mu dokázala oponovat. Nebo jinak - tento fakt nenáviděl, ale zároveň to na ní zbožňoval.

"Barde, prostě to přejdi. Nech to být."

"Ten chlap mi vadí, vadí mi. Něco mi na něm nesedí, na celém jeho vyprávění o válce a magickým schopnostem. Je nebezpečný. Vím to." pronesl Rothbard dramaticky, ale věděl, že toto kolo prohrál.

"Mě přijde jen jako člověk, který hledá sám sebe. Stejně jako naše Pers. Stejně jako ty."

Muž se zamračil a pokrčil rameny. Jednou toho chlapa odsud dostane a dostane ho pryč nadobro.

_________

Láska je prazvláštní věc. Persephone té noci spala klidně, bez děsivých snů, které ji už několik týdnů pronásledovaly. Ráno snídala v knihovně naproti Hadea a napadlo ji asi tisíc dalších výkladů jejích snů. S žádným nebyla spokojená.

Hade odešel před ránem, snad aby se nic nemohlo pokazit.

"Drahá?" zeptal se a ona zvedla pohled od svého talíře.

"Hmm?"

"Myslím, že se k něčemu schyluje."

"Schyluje?" zvedla obočí a napadlo ji, že má vlastně stejný pocit.

"Nevím jak to popsat, ale zcela upřímně, takto nemůžeme dlouho vydržet."  Podíval se na ni a ona měla na chvíli pocit, že v jeho šedých očích zahlédla temnotu. Ale jen na mžik oka, nic zvláštního.

"Zvládneme to, Hade." pronesla a zamyslela se.  Celý její život byl vzhůru nohama a to všechno jen kvůli Hadeovi. Ale ne, že by jí to vadilo. Spíš měla pocit, že se dává do pohybu něco velkého. Něco, co přesahovalo její představivost.  Věděla, věděli oba, že je čeká spousta věcí a že jen minimum z nich se odehraje zde, v této knihovně.

___________

Claudette se zamračila a posadila se do svého křesla. Byla naštvaná, naštvaná na svého manžela. Choval se jako hlupák a ona toho měla už tak akorát dost. Byla pevně rozhodnuta, že jestli v tom bude pokračovat, vyvodí z toho následky.

Protože ona měla obě dvě své dcery ráda stejně a jestli se Rothbard rozhodne Persephone bránit ve vztahu, určitě to nebude správné.