Black Swan /CZ/

27.

Persephone se ke dveřím ani nedostala. Rothbard očividně vykouzlil kolem dveří silové pole a ona s tím nemohla nic udělat. Byla vzteklá a smutná, zoufalá a odhodlaná. Telekineticky shodila knihy ze stolu a peřinu s polštářem přehodila na opačnou stranu místnosti.

"Zatraceně, co si o sobě myslí?!" Křikla a uvědomila si, že jí po tváři teče osamělá slza. Jen jedna. Rychle si ji utřela a pokusila se uklidnit.

"Tohle přeci nemůže. A já to nedovolím." Prohlásila a vstala.

Začala přecházet po místnosti jako lev v kleci a usilovně přemýšlela.

"No tak, Koré, mysli. Trávíš hodiny studiem, tak se teď předveď." Mluvila si pro sebe a jen na chvíli se zarazila a pousmála. To v té chvíli, kdy se oslovila Koré. Tak si na to zvykla, že už o sobě jako o Koré i přemýšlela.

V tom ji to napadlo. Ještě před tím, než přijel Hade a obrátil její život vzhůru nohama, četla v jedné z knih o teleportaci ze začarovaného kruhu. Měla by to zvládnout. Nebylo to těžké kouzlo, v principu šlo jen o, aby se soustředila. Hodně soustředila.

Postavila se doprostřed místnosti a složila si ruce na hrudi. Začala cosi mumlat a pevně zavřela oči.

V tu chvíli se za ní ozvalo zaklepání na sklo. Vyrušilo ji a maličko vyděsilo, protože jediné, co za ní bylo, bylo okno.

Otočila se a uviděla za sklem Lorda Hadea jen v kalhotách. Rukama se přidržoval rámu okna a zadržoval dech.

Přeběhla v oknu a vzala za kliku. Šlo to, takže pak už jen stačilo natáhnout ruku a vtáhnout muže oknem dovnitř. Ten ji převážil a tak oba skončili na zemi, zatímco se okno se skřípěním samo přivřelo.

Odtáhla se od něj a posadila se, zatímco on mírně popadal dech.

"Co tu děláš?" otřela si ruce do sukně a následně mu pomohla na nohy. On se vedle ní napřímil, bez košile a ji napadlo, že je to vlastně poprvé, co ho takto vidí. Byl impozantní. Pořád bylo vidět, že byl voják, i když byl hubený, svaly měl vyrýsované, i když ne tak násilně jak si to u cvičeného muže představovala. Líbilo se jí to, co viděla.

"Unáším tě." pronesl prostě a zatřepal hlavou, takže mu z vlasů vyletěla spousta vody.

"Cože?" zamračila se a založila si ruce v bok.

"Unáším tě. Jdeš se mnou. Sbal si věci a jdeme." prohlásil s kamenným výrazem a ona nakrčila obočí.

"A co když nechci?"

"Mám ti vysvětlovat, jak funguje únos?" mrkl na ni, naklonil se a políbil ji na čelo. "Rychle, než na to přijde."

Persephone pokrčila rameny, sáhla po malém váčku a začala do něj po jedné skládat všechny knihy, které předtím smetla ze stolu. Hade se jen maličko podivil, když zjistil, že se jí toho dovnitř vleze mnohem více než by se zdálo, ale pak mu došlo, že je lepší se neptat. Očividně byla ta taška zvenčí menší než uvnitř.

Podívala se na něj a když dokončila skládání knih, vsoukala dovnitř ještě troje svoje nejoblíbenější šaty, dvoje boty, tu korunu co měla na plese, šperkovnici, župan, dvě spony do vlasů a patery rukavičky. Přes sebe přehodila dlouhý cestovní plášť s kápí a mávnutím ruky se převlékla do cestovních šatů.

Pak se podívala na něj. Máchla rukou a oblékla ho do jeho uniformy, kalhot a leštěných bot. On přikývl a přistoupil k ní, ruku jí položil na rameno a pronesl. 

"Dostaneš nás odsud?"

"Ty mě unášíš, ne?" usmála se na něj a on taky.

"Jistě. Proto nás odsud dostaň."

Natáhla se, políbila ho a vykouzlila kolem nich vzduchovou bublinu. On vyrazil vpřed oknem a za chvíli už opustili jezero nadobro.

A tak se stalo, že Hade unesl Persephone.