Black Swan /CZ/

8.

"Zatančila byste si se mnou?" otočil se Hade na Persephone a ona zvedla obočí. Ples byl v plném proudu, Odette již necelou hodinu tančila a celou dobu se motala kolem toho tmavovlasého muže. Nechutné.

"Netančím." odpověděla prostě a zamračila se.

"Netančíte? Klidně vás to nauč..."

"Umím tančit." skočila mu do řeči a káravě se na něj zpoza závoje podívala. "Ale na takovýchto akcích ne."

"Proč?" optal se on a ona pokrčila rameny.

"A proč bych měla?"

"Nevím. Požádal jsem vás."

"Ale já nechci." odsekla a zamračila se.

"Vy jste mi ale příjemná společnice." zakroutil hlavou, ale pořád z ní nespouštěl oči. Začínal mít pocit, že to co vidí není skutečná Persephone, že to je jen maska, kterou mu dívka dovolila vidět.

"To je důvod, proč vás posadili vedle mě. Nikdo jiný by to nevydržel. A vy se zatím držíte nejdéle."

"Znám vás jen chvíli, ale tuším, že bych to měl brát jako kompliment."

"To měl. Vlastně je to to nejhezčí co jsem kdy řekla nějakému muži." otočila se na něj a pozorovala, jak se usmívá.

"Bohové. Tak já si s vámi tedy zatančím." prohlásila po chvíli v reakci na to, jak ji neustále propaloval pohledem.

Vstal a nabídl jí ruku. "Bohové?" nakrčil obočí.

"Jistě. Ne, že bych v ně tedy věřila." vstala a v jeho doprovodu se protáhla až na parket. Vlastně jí to lichotilo, ale připadala si trochu nesvá.

"Bohové? Jen mě udivuje..."

"Co vás udivuje?"

"To množné číslo." zamumlal a chytil ji kolem pasu, důstojně, tak jak se to dělává. Cosi uvnitř Persephone křičelo aby okamžitě utekla.

Neutekla. Položila mu ruku na rameno a hlasitě vydechla, jak vzdorovala tomu křiku uvnitř její hlavy. Nikdy se k ní nikdo takhle nepřiblížil a když teď stála tak blízko úplně cizímu člověku dostávala panický záchvat. Nedala to na sobě znát, jen trochu zpřísnila masku, kterou nosila.

"O tom si popovídáme někdy jindy." zamračila se a ještě předtím než položila svou ruku na jeho, upravila si závoj. Všimla si, že se na ni všichni koukají, nebo jí to tak alespoň připadalo. Určitě ji pozorovala Odette, která sice živě o čemsi diskutovala s tím tmavovlasým mužem, ale propalovala svou sestru pohledem. Nemohla si také nevšimnout, že ji bedlivě hlídá i její otec, opřený v čele stolu se sklenicí vína. Kývla na něj na znamení toho, že je vše v pořádku a postavila se do valčíkového postavení.

Lord Hade naopak nebyl z celé situace ani maličko nervozní. Když vložila sviu dlaň do jeho, dokonce zalitoval, že má ty rukavičky.

Ona také zalitovala, ovšem toho, že si raději nevzala ty plné, aby se vyhnula kontaktu s jeho kůží úplně. Neměla nic proti Hadeovi osobně, jen neměla ráda lidi.

Začala hrát hudba a Persephone si uvědomila, že se lidě skutečně seskupili kolem parketu, aby se na ně podívali. Schválně se mírně zaklonila a odvrátila hlavu tak jak se to má dělat, aby mohla zachovat svůj neutrální výraz.

Vykročil a vedl, tak jak měl. Už jenom ten fakt, že je jí tak blízko pro něj byl dostatečný, ale on i věděl, že všichni vidí, že je to on kdo s ní tančí. Tak nějak chtěl, aby byla vidět, chtěl aby si jí lidé všimli. Vždyť je krásná, napadlo ho, když podruhé obkroužili parket a on si všiml jak jí závoj odhalil kousek tváře, krásnější než Odette. Tak jaktože to nikdo nevidí?

Claudette, Persephonina matka se zarazila uprostřed pohybu a zadívala se na svou dceru, která teď byla bezpochyby v centru pozornosti. Něco uvnitř jí říkalo, že když její starší dceru někdo přesvědčí k něčemu takovému, může to mít dlouhodobé dohry. Podívala se na Rothbarda a napadlo ji, že osud je stejně nepředvídatelný jako její manžel.

Hudba dohrála a Persephone se snad až moc překotně odtáhla od svého partnera. Chvíli trochu zmateně koukala kolem sebe, jak jí lidé tleskají, pak opět hrdě zvedla bradu a tvářila se, že je jí to naprosto jedno.

Hade si toho ale všiml, všiml si té chvíle, všiml si té skutečné Persephone schovávající se za závojem.