Black Swan /CZ/

10.

"Pohybování předměty." začala Persephone a položila na stůl v knihovně další svazek. "Základní magie, to byste měl taky umět. Můžete tak dělat dojem na slečny." zamračila se a jen tak mimoděk silou vůle zvedla svou židli ze země a přisunula si ji blíž, aby si mohla sednout. Hade jen koukal.

"Nikdy jsem to nedělal." přiznal se a ona pokrčila rameny.

"Tak vás to naučím." prohlásila a založila si ruce na hrudi. "Když zapalujete plamen, je to jednoduché - rozpohybujete částice. Tady se musíte soustředit na celek, musíte předmět myslí uchopit a zvednout ho. Není to těžké, zvládne to malé dítě. Já nechávala předměty levitovat ještě dřív, než jsem se naučila mluvit."

"Ale vy jste čarodějka, já jen čtvrtinově."

"Tak tím se to srovnalo. Teď..." položila na stůl brk a zase se opřela. "Zvedněte toto. Je to lehké, malé a nemělo by vás to stát mnoho sil. Čím větší předmět zvedáte, tím náročnější to pro vás je. Stejné je to i se štítovými kouzly, záleží na tom, jak silné věci se bráníte. Ale teď, zvedejte."

Přikývl a zasoustředil se, tak nejvíce jak jen mohl. Nic.

"Hlavně opatrně, ať mi tu neomdlíte."

Pírko se zachvělo.

"Pokračujte."

Pírko se rychle vzneslo ke stropu a pak se pomalu, jak kouzlo pominulo, začalo snášet k zemi. Hade si vydechl a opřel se v křesle.

"To by se dalo nazvat úspěchem." okomentovala to Persephone a muž naproti ní se trochu zasmál.

"Dneska jste i milá."

"Jestli si mě budete dobírat, nebudu." odvětila a ušklíbla se. Byl to takový náznak úsměvu, nejlaskavější obličej, který na Hadea zatím udělala.

"Dobře, dobře. Mám to zkusit znova?"

"Ne. Poprvé to může být poměrně vysilující záležitost."

Na chvíli se zasnila. Zasnila se a vrátila se zpět do dob, kdy byla malá a byla spokojená, nic jí neubližovalo a všichni si jí všímali. Kéž by se mohla vrátit zpět.

____________

"Otče?" doběhla Persephone Rothbarda a on se zastavil. Blond vlasy měl stáhnuté černou stuhou a ve svém klasicky černém oblečení pochodoval sem a tam.

"Ano?"

"Ta jizva, jizva na tvé hrudi, nemáš ji ze souboje, že?"

Muž se zarazil a obličej mu zamrzl.

"Jak jsi na to přišla?" zeptal se opatrně a zamračil se.

"Zajímám se. Ale pověz mi, jak si to udělal?" zajímala se a on se otočil, očividně se s ní o tom nechtěl bavit.

"To není nic pro tebe." odvětil a dal se k odchodu, ale ona na něj křikla.

"Jak sis vyřízl srdce?!"

"Nemluv o tom!" zakřičel a přešel až k ní. "To není věc, o které se mluví, Pers. Byla to chyba, rozumíš?"

"Vyřízl sis srdce, aby ses vyhnul bolesti emocí? Fungovalo to?" V očích měla nadšení a zvídavost.

"Persephone?" chytil ji za rameno a ve tváři se mu objevil strach. "Persephone, ne. Byla to chyba. Nefunguje to, poslouchej. Nesmíš."

"Bolí to, tati." Podívala se na něj a vytrhla se mu. "Bolí to."

"Já vím. Ale je lepší bolesti čelit, než jí utíkat. Věř mi, projdeš jí a budeš silnější, lepší."

"Procházím bolestí už nějaký ten pátek a nemám pocit, že by mě obohatila." pronesla téměř sarkasticky Persephone a zvedla obočí.

"Ono je to taky o přístupu, víš?" odpověděl jí a založil si ruce na hrudi. "Nesmíš být tak negativní. Podívej se na Odette, ta třeba..." nestihl to doříct, protože dívka mu skočila do řeči, jméno její sestry na ni působilo jako katalyzátor.

"Samozřejmě, jistě! Abychom se nezmínili o naší malé dokonalé Odettce, že ano? Odette toto, Odette tamto, Odette je vaše skvělá dcera. A já si myslela, že zrovna ty mě chápeš, že mi rozumíš! Copak to nevisíš?! Já nechci být jako ona, radši bych se propadla do samotných pekel!"

Rothbard se zamračil. "Jsi hysterická Persephone."

"Jsem." přitakala, otočila se a dala se k odchodu. "Ale to není argument."

Nechala tam Rothbarda samotného s pocitem, že mu z těch žen v jeho životě jednou asi praskne hlava.