Black Swan /CZ/

4.

Lord Hade kráčel vedle Persephone, v uctivé vzdálenosti, ale přesto tak blízko jak to jen šlo. To stvoření vedle něj bylo něco nevídaného, skoro až nelidského. Ona tedy ve své podstatě vlastně člověk nebyla, byla čarodějka. Šla rázně, elegantně, jako šelma na lovu. On kráčel vojenským krokem a mlčel, čekal až něco řekne ona.

"Všechny pokoje pro hosty jsou nachystané pro někoho jiného. Dnes večer se tu má pořádat ples nebo něco takového. Budu vás muset ubytovat v podkroví, tak doufám, že s tím nebudete mít problém." pronesla a ani se přitom na něj nepodívala.

"Jsem voják, slečno. Usnul bych i na holé podlaze."

Dívka se zastavila, otočila se na něj a snad poprvé si ho pořádně prohlédla. Jejich oči se na chvíli setkaly, její pomněnkově modré a jeho šedé. 

"Jistě, uniforma." pronesla jen a vyrazila po schodech nahoru. On šel za ní a bez jakýchkoli problémů téměř vyběhl až nahoru. Zabočili vpravo a zastavili se hned u prvních dveří.

"Máte s sebou nějaké kufry?"

"Ne. Tak nějak jsem nepočítal se svým pobytem zde." odpověděl Hade a ona se koukala kamsi za jeho rameno.

"Hmm... Co s tím. Něco vám seženeme. Klidně to přenesu od vás."

"To byste byla moc hodná." usmál se a ona mu jeho úsměv neopětovala. Jak měl brzy zjistit, nebyla to jeho chyba. Ona se totiž neusmívala na nikoho.

"Pane Hade, dnes večer se koná ples, ples na počest mojí sestry." pronesla jen tak mimochodem a zamračila se. "Půjdete se mnou? Ne že bych tedy byla nějak nadšená, ale prý se nehodí abych neměla doprovod."

"Milerád se k vám přidám. O co vůbec jde?" pokusil se začít hovor a ona pokrčila rameny.

"Netuším." pronesla, otočila se a vydala se dál. "Stavím se pro vás, nejdřív musím něco zařídit a pak můžeme začít." pronesla a ani se na něj neotočila. 

Hade vzal za kliku a vešel do pokoje. Byla to podkrovní místnost s velkou kovanou postelí a střešním oknem. To ho zaujalo jako první a bez jakýchkoli okolků k němu přešel. Uchvácen výhledem.

Za oknem byla voda, spousta vody. Mohl odtud vidět hladinu a i dno, občas okolo proplavala nějaká ryba. Nechápal jak je to možné, ale s tím už se smířil.

Obličej se mu zkřivil tlumenou bolestí, ale po chvíli se zase uvolnil i když skoro vojensky nuceně. Napadlo ho, že celá tahle cesta může být jen zbytečnou ztrátou času a zapřemýšlel se nad tím, co  se mu tady zatím stalo. Rothbard ho z nějakého důvodu neměl zrovna v lásce a ta dívka co se ho ujmula byla bezesporu zvláštní. Nádherná, vypadala jako anděl, ale působila tak stroze, odměřeně. Vůbec nevěděl, co si o něm myslí a taky nevěděl, co si o ní má myslet.

Samozřejmě, už měl věk a nemohl si na ni pomýšlet. K tomu všemu tu bylo to varování jejího otce. On sice neměl co ztratit, ale byl si jistý, že Persephone byla úplně mimo jeho dosah. I přesto ale zůstával její obličej v jeho paměti a on si už teď pamatoval každičký detail včetně těch pronikavě modrých očí.