Black Swan /CZ/

21.

"Jak to, že mají oheň? Nejsou pro ně stromy posvátné?" zeptal se Hade dívky vedle něj a přitáhl si ji ještě blíž. Seděli kousek od ohně na zemi a on měl ruku kolem jejích ramen, jakoby se bál, že mu uteče.

"Je to věčný oheň. Jeho plamen nepotřebuje nic, aby hořel, ale je poměrně těžké ho vyčarovat." odpověděla a koukala do ohně. "Někteří tvrdí, že když jím projdeš, dostaneš ze do říše mrtvých."

"Když projdu ohněm? Jistě že se pak dostanu do říše mrtvých." zasmál se a ona se taky ušklíbla.

"Máš pravdu." ušklíbla se ona a podívala se na něj. "Je skvělé, že jsme se zbavili toho vykání. I když, moc lidem netykám." zamračila se a ona se na ni podíval.

"Co teď jsme?" zeptal se a ona pokrčila rameny.

"Na to jsem se chtěla zeptat já tebe."

Následovalo ticho. Oba dva nevěděli co říct a tak tam jen seděli a koukali na tančící dryády.

"Miluji tě, Koré." zašeptal a jí se zastavilo srdce. Doslova. Koukala na něj a nevěřila tomu, nechápala jak se to může stát jí. Jak před ní může sedět jediný muž, kterého kdy potkala, kterého by mohla milovat a říkat jí, že ji miluje. Koukala na něj a nevěřila tomu.

Otevřela pusu, ale nic neřekla. Klepala se a nebyla schopná cokoli říct. Znatelně zbledla a dech se jí zrychlil.

"Koré?" zeptal se ona, posunul se, aby se na ni podíval zepředu. "Jsi v pořádku."

Jen tam seděla a koukala na něj, jakoby nechápala celou situaci.

"Koré?"

Vstala a koukala do ohně.

"Koré, odpověz mi!" pronesl a vstal. Trochu se o ni bál.

"Miluješ mě." pronesla a koukala dál do ohně.

"Ano. Děje se něco?" ptal se dál a položil jí ruku na rameno.

"Já nevím co to znamená." řekla, ale poněkud nepřítomným hlasem. Hade trochu pozvedl obočí.

"Je poměrně těžké to definovat." řekl a druhou ruku jí položil na tvář. "Vlastně to nejspíš ani nejde."

"Ale teď jsi řekl, že mě miluješ. Jenomže jak to můžeš vědět, když to neumíš definovat?"

Hade vzal její tvář do obou dlaní.

"Koré, ne vše lze definovat slovy a láska mezi ty věci patří. Musíš to cítit." Jednu svou dlaň zvedl a položil ji na její hruď, ale tak aby se nedotýkal nějakých citlivých míst. I když, buďme upřímní, ta představa se Hadovi hlavou už několikrát prohnala a líbila se mu, ale to nebyl jeho primární cíl. Miloval ji a chtěl, aby to pochopila.

"Musíš ji cítit tady." Pronesl a zadíval se do jejích pomněnkově modrých očí.

"Hade..." podívala se na něj a na tváři se jí objevil její klasický vítězoslavný výraz.

"Potřebuji to pochopit." odpověděla a chytila ho za ruku. "Nevím o vztazích zhola nic, Hade. Nikdy jsem je nevnímala jako něco, co by bylo... Důležité."

"Já vím." usmál se on a dívka pokrčila rameny.

"Valpuržina noc." Pak se na něj zadívala a zeptala se znovu. "Takže co teď jsme?"

Hade se zasmál a udělal krok od ní. "Nevím co ty, ale já jsem už teď chodící mrtvola. Až se o tomto dozví tvůj otec, splní své výhružky a mám takový pocit, že si to bude i užívat."

"Výhružky?" zvedla ona obočí a muž ihned odpověděl.

"Říkal, že pokud se jen dotknu jeho dcery, budu litovat dne, kdy jsem se narodil. Nebo něco takového."

"To zní jako on." přikývla a podívala se na něj. Riskoval kvůli ní, asi mu na ní skutečně záleželo.

Jestli ano, byl první. A ona nejspíš chtěla, aby také jediný. Musela ho ochránit před otcem, protože Rothbard rád ubližoval, když k tomu měl důvod.

"Utajíme to před ním. A ne jen před ním. Před všemi." pronesla, natáhla se a políbila ho na tvář. "Ale pro jistotu tě naučím nějaké obranné kouzla."