Black Swan /CZ/

54.

Konečně se jí přemístění povedlo. Persephone musela prolomit obranná kouzla a to ji stálo hodně sil, ale byla připravena jako nikdy předtím. Hade se opíral a hůl a druhou rukou držel svoji ženu. Lilith držela v ruce dýku a opatrně se rozhlížela. Rhadamantus vypadal se svým kyjem snad jako jediný, že by se mohl i bránit. Aikos měl nachystaný luk a Minos meč. Hade potom, co se rozhlédl pustil Koré a sevřel svůj kord.

Chodba byla potemnělá, tichá, klidná. Odette musela vědět, že tady jsou. Musela.

"Persephone, co teď?"

"Velký sál. Ten, kde byl tenkráte ten ples, drahý." odpověděla mu oslovená, ale ani nevěděla proč. Něco ji tam táhlo. Instinkt. 

Osud.

Byl tam chlad, takový chlad.

"Pers!" křikla Lilith a když se dívka otočila, uviděla, jak proti nim běží jeden komorník, zcela očividně si nevědom sám sebe. Koré natáhla ruce a kouzlem ho zastavila uprostřed pohybu. Rhadamantus už se chtěl napřáhnout kyjem, ale Hade ho zarazil.

"Ne! Nejspíš je pod vlivem nějakého kouzla." zamáchal kordem a Pers přikývla. 

"Neubližujte jim. Nemyslím si, že ví, co dělají."

"Ale já vím, co dělám." ozval se z druhé strany chodby hlas. Když se otočili, uviděli Odette, s vlasy sepnutými do drdolu a v bleděmodrých šatech. 

"Odette." sykla Persephone a její sestra se zasmála.

"Zdravím, sestřičko. Jsem ráda, že jste se se svým novomanželem stavili na návštěvu."

"Odette, co si myslíš, že děláš?" zamračila se a postřehla, jak jsou její společníci s výjimkou Hadea, zmatení tím, kdo proti nim stojí.

"Vadí mi tví společníci. Znervozňují mě." Luskla blondýnka prsty a přemístila ji, Koré a Hadea do Velkého sálu. Snad si to plánovala, protože všechny tři velké křišťálové lustry byly rozsvíceny a místnost vyklizena, připravena k boji.

"Odette, přestaň. Nevím jak ty, ale já vím, že s Pradávnou Magií se nemá zahrávat." stoupla si Koré před svého manžela. Tomu se to moc nelíbilo, sevřel kord a namířil ho na svoji švagrovou. Ta to přešla a naklonila hlavu na stranu.

"Já si s ní nezahrávám. Vím co dělám. Jste slabí, všichni. I otec, i matka, i ty. Jste slabí, protože se necháte omezovat emocemi."

Persephone se zamračila. Tohle neznělo jako její sestra. I když, ona celou dobu věděla, že za tím porcelánovým obličejíčkem je něco zlého.

"Jsem silná, Persie, silnější než všichni. Zatímco ty sis žila svůj obyčejný život, já jsem dopracovala detaily svého plánu. Nemůžeš mě porazit. Za chvíli budu tak silná, že ovládnu celý sever a pak celý svět."

"Jestli to nezastavíš, nebude co ovládnout." přerušil ji Hade, opřel se o hůl a zamračil se. V mihotavém světle svíček vypadal jeho obličej nebezpečně, skoro až nelidsky. Byl odhodlaný ji chránit do posledního dechu, kdyby bylo třeba.

"Nezastavíte mě! A nejsem tak laskavá, abych vám nabídla, že můžete odejít. Umřete tady."

"Ani omylem." odpověděli oba dva zároveň a Koré se podívala na svého manžela. 

Odette máchla rukou a zhasla všechny svíce. Persephone obkroužila rukou kolem své hlavy a cosi zašeptala.

"Obranná kouzla ti tady nepomůžou, sestřičko." ušklíbla se Odette a Pers nezvedla oči, pořád něco mumlala. Rukama teď obkroužila kruh kolem Hadeovy hlavy a ignorovala, jak se Odette tlumeně směje. Pak položila dlaň na jeho rameno a ještě něco téměř neslyšně zašeptala.

Nebylo to ochranné kouzlo. Byl to pradávný rituál, ještě z dob, kdy proti sobě kouzelníci vyráželi do bitev. Pomocí tohoto jednoduchého zaříkání propojila jejich energie a upevnila už tak pevné pouto, které mezi nimi bylo.

"Toho tvého manžílka zabiju jako prvního." nakrčila nos Odette a Persephone s naprosto vážným výrazem bez jakékoli emoce v hlase odpověděla.

"Jenom se ho dotkneš a přísahám, že zažiješ taková muka, že budeš litovat, že jsi radši neumřela."

Odette se jen zasmála a napřáhla se k první kletbě.