Black Swan /CZ/

31.

"Cože?!" zakřičela Claudette a mrskla pláštěm, který si právě sundala, na zem. Takhle naštvanou ji Bard ještě nikdy neviděl a vzhledem k vypjatosti situace bylo celkem možné, že už ani neuvidí. 

"Chceš mi říct, že jsi naši dceru a jejího přítele násilím rozdělil a ona s ním utekla?!"

"Nemůžu za to, že se chová tak nedospěle!" ohradil se a ona neváhala ani chvíli a ohnala se po něm.

"Nevím kdo se tady chová nedospěle, Rothbarde! Vzpomínáš si ještě vůbec, jak jsme se dali dohromady?"

Mlčel.

"Utekla jsem z domu! Za tebou a to jsem ani nevěděla, jestli mě přijmeš."

"Tohle je něco jiného!" zvýšil hlas a jeho žena se zamračila ještě víc.

"Co jiného? Co měla dělat, když ho miluje?"

"Poslouchat svého otce!" zakřičel a Claudette se napřímila ještě víc.

"Kdybych já poslouchala svého otce, nikdy by sis mě nevzal a žil bys tu sám se srdcem ve sklenici!"

"A jak by mi bylo!" Zahřměl a to, že udělal chybu si uvědomil až ve chvíli, kdy výraz na tváři jeho ženy přešel z naštvaného do smutně zklamaného. Koukala na něj, svaly ve tváři měla pevně stažené, to jak se bránila slzám.

"Claudette..." začal on, ale ona ho přerušila. Jak se na něj rozkřičela, z očí jí vytryskly slzy, které nebyla schopná kontrolovat.

"Víš co, jdi se bodnout! Shnij si tu na dně jezera, Rothbarde! Tohle já nemám zapotřebí a podle všeho to neměla zapotřebí ani Pers, když utekla! Naše Persephopne, Persephone, která má problém mluvit s lidmi raději utekla do neznáma, utekla, protože jsi ji donutil! Myslíš si, že měla na výběr? Myslíš si, že jsi byl v právu?!" Zhluboka se nadechla a naprosto ignorovala to, že její muž má na tváři ten nejzoufalejší výraz, který kdy viděla. "Nebyl! Nemáš žádnou moc, žádnou pravomoc jí bránit v tom, aby byla s někým koho miluje! A jediný, jediný důvod proč to děláš je, protože je Lord Hade člověk. Jsi omezený a zatracený snob!"

"Claudette..."

"A teď tohle. Já tady nemusím být, víš? Doufám, že jsi si toho vědom. Že to, že teď odcházím je jen a jen tvoje vina!"

"Claudette, já jsem to tak nemyslel!" Vyrazil za ní, zatímco si to plačící rázovala od něj chodbou a kouzlem si přehazovala plášť přes ramena.

"Myslel. Už delší dobu to vím." zastavila se ona a sklopila hlavu. "Jen, až tu budeš za dalších sto let vymýšlet nějaké hlouposti, vzpomeň si, že jsem tě milovala."

"Claudette!" Křikl, ale už bylo pozdě. Jeho žena zmizela a on věděl, že už ji nejspíš nikdy neuvidí.

"Sakra!" zakřičel a kouzlem strhl všechny obrazy ze stěn v chodbě.

"Sakra, sakra, sakra!" kopl do truhly před ním a uvědomil si, že pláče. Po tváři mu tekla slza a po chvíli už nebyla jen jedna. Z úst se mu vydral hrdelní zvuk, tak podobný křiku raněného zvířete. Opřel se zády o zeď a hřbetem ruky si otřel tvář.

V jednom dni ztratil svou ženu i dvou starší dceru. Jediný kdo mu zbyl byla Odette. A on věděl, že Odette mu neublíží, že Odette ho pochopí.

Má Odette.

Ale stejně v hloubi duše věděl, že to co se dneska stalo byla jen jeho vina a že ho to bude ještě hodně bolet.

A to ještě nevěděl, co to pro něj má osud nachystané.