Black Swan /CZ/

30.

Nešlo si nevšimnout, jakým způsobem se většina služebnictva koukala na Persephone. Bylo zcela očividné, že se jim nově příchozí nelíbí. Dívka se tvářila, že je jí to jedno, konečně jako vždy. Ovšem i tak se dala atmosféra krájet, zvláště u večeře.

Večeřeli ve Velkém sále, který zároveň sloužil jako místnost k přijímání audiencí, takže v čele stála ozdobná židle, jakási variace na trůn.

Jeho stěny zdobil výjevy připomínající koloběh lidského života. Nejpodstatnější byl výjev, kde duše člověka přecházela do posmrtného života, ten se nacházel na nejdelší stěně, přímo naproti čelu stolu, který stál uprostřed sálu.

Monumentální.

Služebná položila talíř před dívku a ts ani nezvedla pohled. Bylo jí špatně ze všech těch lidí okolo ní. Ale chtěla to zvládnout. Kvůli Hadeovi.

Její pokoj byl až podezřele blízko tomu jeho, ale nikdo nic neřekl.

_______

Té noci se Persephone probudila s křikem, posadila se ve své dubové posteli s nebesy a zhluboka vydechla. V rohu místnosti byly naskládány její knihy, hned vedle pracovního stolu, o kterém byla přesvědčená, že jí ho tam nechal přinést Hade. Jinak celým pokoj působil chladně, ale tak nějak přátelsky. Tak, jak dívka vždy chtěla, aby její ložnice vypadala.

Zamrkala do tmy a lusknutím prstu rozsvítila svíčku na nočním stolku.

Měla pocit, že ty sny by měly už zmizet, ale ten dnešní byl intenzivnější než ty předchozí. Dokonce jí v uších pořád zněl zvuk tříštícího se skla. A když zavřela oči, viděla se, viděla ten šarlatový květ na její hrudi.

Co to mělo znamenat? Co to bylo?

Seskočila z postele a přešla až k oknu, její havraní vlasy se leskly v slabém mihotavém světle svíčky. Měla výhled na celé město, klidné a tiché. Chladné.

"Koré?"

Otočila se a uviděla ho, v kalhotách a volné košili. Stál ve dveřích a koukal na ni trochu ustaraně.

"Slyšel jsem tě křičet. Jsi v pořádku?"

"Měla jsem zlý sen. Mám ho teď často." Podívala se na něj a usmála se. Bylo to tak vzácné.

Přešel k ní a objal ji. Ona ho taky, hlavu mu položila na rameno a políbils ho na tvář.

"Musí to pro tebe být těžké." Zašeptal jí do ucha a pohladil ji ve vlasech. "Opustit rodinu a místo, které..."

"Jsem s tebou." Přerušila ho a podívala se mu do očí. "A líbí se mi tady. Akorát nejspíš nejsem moc oblíbená." Zasmála se, ale nebylo to k smíchu.

"To přejde. Zvyknou si. Ty si zvykneš."

Pak se na chvíli zamyslel a po chvíli ji políbil. Ona ho políbila zpátky a po chvíli se od něj odtáhla.

"Je úplněk." Zašeptala a podívala se mu do očí.

"A?"

"Říká se, že úplněk je magický, že během úplňku..." zarazila se a trochu znervozněla. Pokusila se usmát, ale nepodařilo se jí to.

"Koré, uklidni se. Já... nebudu tě do ničeho nutit." Usmál se na ni a věděl, že před ním stojí to nejkřehčí stcoření, které zná. Nebyla schopná se na něj ani podívat, tak moc se bála. Fyzický kontakt. Už tak pro ni bylo skoro nemožné to, co dělali, jak se líbali a objímali.

A on tu byl, aby ji chránil. A věděl, že si na určité věci musí počkat, kvůli ní.

Miloval ji.