Black Swan /CZ/

51.

"Persephone?" ozvala se Gaia, když se probrala z mdlob. Skutečně nevypadala zdravě, celá se třásla a vypadala, že co chvíli znova omdlí. Vždy vypadala tak mocně a majestátně, téměř nesmrtelně a teď vypadala, jakoby na ni sáhla smrt.

"Gaia. Co se děje? 

"Nevím." Pokusila se napřímit, protože až do teď byla uložená v křesle, ale moc se jí to nepovedlo. "Tedy, tuším. Persephone, myslím si..."

Zarazila se a podívala se na svou přítelkyni pořádně. Konkrétně však na její levou ruku.

"Ty sis ji vzal?" zvedla obočí a Hade v tu chvíli taky.

"My si tykáme?" zamrkal a naprosto nechápal, proč se Gaia tak usmívá. Ale pak si vzpomněl na jejich poslední rozhovor, tenkrát u vyhaslého ohniště a napadlo ho, že vlastně nerozumí spoustě věcí.

"Omlouvám se vám, Hade. Jen jsem se nechala unést. Gratuluji."

"Zvali jsme tě na svatbu." zamračila se Koré a zatvářila se trochu vyčítavě. "Posílali jsme dva havrany. Jednoho domů a jednoho tobě. Oba dva se vrátili bez odpovědi."

"Nic se ke mě nedostalo." zamračila se Gaia a pak se zamračila ještě víc. 

Persephone se otočila na Hadea, který se posadil na židli vedle ní, aby nemusel s bolavou nohou stát. Podívala se na něj vážným pohledem, jakoby navazovala na jejich předchozí hovor. 

"Tak proč jsi tady?" zeptala se Koré své přítelkyně a nepřestávala se mračit.

"Temnota prostoupila kraj a šíří se dál. Někdo probudil Pradávnou Magii, Persephone."

Dívce zmrzl výraz na rtech. Hade si matně pamatoval na cosi, co jeho milovaná říkala o Pradávné Magii. Nebezpečná, surová forma magie, prapůvodní a smrtelná. Jakmile někdo používal tuto formu, byl téměř nepřemožitelný. Přinášela s sebou zkázu, ovšem ale i pro osobu, která ji užívala.

"Jsi si jistá, Gaia? Pradávná Magie je..."

"Persephone, vím to jistě. Mám zkušenosti."

Koré nevědomky stiskla ruku svého muže. Jestli to skutečně bylo tak, pak...

"A co se děje?" Zeptal se Hade a položil Persephone dlaň na rameno.

"Zabíjí mě to. Jsem život, Hade a Pradávná Magie je smrt. Nemůžu jí čelit. Proto jsem přišla za vámi."

Koré naklonila hlavu na stranu. "Ale to já taky ne. A Hade už vůbec. Nedovolím, aby se teď namáhal. Jak bych měla čelit něčemu takovému? Vždyť já..."

"Šíří se to od jezera." Přerušila ji Gaia a Persephone zamrkala. 

"Ne. To ne."

"Ano. Nevím kdo, ale vím, že to začalo tam. A teď celý les umírá, moje dryády umírají. A já jim neumím pomoci. A ty jsi jediná, kdo může něco udělat. Jestli je to Rothbard, protože vím jak moc ho to zničilo, když Claudette odešla..."

"Odešla?" Persephone začínala mít dojem, že vlastně vůbec nic neví.

"Ano. Hned potom, co zjistila, že jsi utekla..."

Koré se od ní otočila a zadívala se na Hadea. V tom pohledu bylo všechno. Strach, láska, zmatení a hlavně, zoufalství. Měla pocit, jakoby věděla k čemu to směřuje. Jakoby to věděla už dávno.

"Nemyslím si, že to byl otec. Otec by nebyl tak lehkomyslný, aby něco takového udělal."

Ještě ne, napadlo ji. Ještě ne. Je to tak krátce. Copak chce tak moc? Chce jen milovat svého manžela, chce s ním být šťastná. Poprvé za svůj život pochopila, co to znamená být šťastná, co to znamená milovat. Nechala si kvůli němu srdce.

"Myslím si, že za tím stojí Odette." pronesla a napadlo ji, že kdyby neoděšla, její sestra by se k tomu nejspíš neodvážila. Jistě, byla to Odette. Znělo to jako ona. Vypadalo to jako ona. A jediný, kdo ji mohla zastavit byla ona.