Black Swan /CZ/

46.

Přicházel podzim, když se Lord Hade poprvé postavil. Pomáhaly mu přitom Lilith a Persephone, ale za největši úspěch se dalo považovat, že na svou pravou nohu mohl - i když jen velmi opatrně a zlehka - došlápnout. To bylo něco, v co téměř ani nedoufali. Sice bylo naprosto jasné, že Hade už nikdy nebude chodit bez pomoci, ale i tak - kost srostla poměrně v pořádku.

O dva týdny později si už Hade sem tam sám vyšel po hradě. Tedy, sám. Místo toho, aby došlapoval na svou nohu, vždy když tak měl udělat, opřel se o hůl, kterou pevně svíral v pravé ruce a na nohu přenesl svou váhu jen tak, jak bylo nutné. Ano, kulhal. Ale ani jedinkrát když kulhal, nevypadal nemohoucně, nebo zoufale.

Pravda je, že skutečně vypadal tak nějak důstojněji. Pořídil si hůl z ebenového dřeva, vyřezávanou, se stříbrnou rukojetí. Když tak šel a Persephone šla vedle něj, měla dokonce pocit, že je ještě šarmantnější než kdy dřív.

Toho večera seděl Lord Hade v křesle ve své knihovny, u hořícího ohně v krbu. Koukal do něj a když došla Persephone, nepřestal hypnotizovat plameny.

"Jsem rád že jsi přišla."

Ona místo odpovědi luskla prstem a rozsvítila svíčku. Na obličeji se jí objevil samolibý úsměv.

"Vidím, že už se ti podařilo dostat se do formy."

Zase z vrozené teatrálnosti neodpověděla, jen znatelně zesílila plamen v krbu.

"Koré, buď tak hodná a přestaň Rothbardovatět." Zasmál se, ale ona se zarazila. Na chvíli ji napadlo, jak je to asi doma a napadlo ji, že se jí vlastně stýská.

Došla až k němu a posadila se do křesla postaveného vedle toho jeho.

"Koré, přemýšlel jsem." začal a ona se mu zadívala do tváře. Ve svitu plamenů vypadal tak majestátně.

"Hade, já vím. Já vím, že to co máme je křehké a že..." zarazila se. Skutečně měla strach, co bude. Měla strach, že o něj přijde. A byla si jistá, že o něj přijde. Jednou. Ona byla dlouhověká a on byl člověk. Tak moc ji to trápilo.

"Koré, klid."

"Klid? Nechal sis mě zavolat z ničeho nic a začneš mluvit o tom, že jsi přemýšlel. Mám právo být neklidná."

Podíval se na ni a natáhl ruku, aby chytil tu její.

"Neboj se. Jen jsem chtěl být taky jednou teatrální." Dívka se usmála a natáhla se, aby ho políbila na tvář.

"Tak co máš na srdci?"

"Moc mě mrzí, že jsem teď poněkud indisponován, Koré. Chtěl jsem být poněkud tradičnější, ale teď to nepřichází v úvahu."

"Hade?" zvedla ona obočí a naprosto nechápala o čem to tu o všech svatých mluví.

"Nemůžu si kleknout. Doufám, že ti to nebude vadit." usmál se na ni, ale ona jen víc nakrčila obočí.

"Proč by sis klekal?" Ne, absolutně nechápala, co se to děje.

"Dělá se to." odpověděl jí a rukou zašmátral v kapse u kalhot.

"Proč?" Kdyby zvedala obočí ještě chvíli, více už by to nešlo.

"Persephone..." začal a podíval se do jejích pomněnkových očí. Byla tak krásná. Tak nádherná. "Koré... Já bych chtěl... Chtěl bych..." Znova se zarazil.

"Persephone..." začal znova a podíval se na ni. Zhluboka se nadechl. "Persephone, byl bych rád, kdybys strávila zbytek svého života po mém boku."

"Nic jiného ani nepřichází v úvahu." nechápala pořád ona a muž naproti ní se zasmál.

"Koré, vzala by sis mě?"

Dívka otevřela pusu, zamrkala a po chvíli se jí povedlo ze sebe něco dostat. "Co.. Cože? Já..."

Ne, Koré skutečně nechápala, co se to děje. Něco takového ji nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nechápala, jak je možné, že se to děje zrovna jí.

Natáhl k ní ruku, ve které držel prsten. Nebyl to ale jen tak ledajaký prsten. Byl masivní, stříbrný a místo obyčejného diamantu v něm byla růže. Růže z černého kamene, nádherná a věčná. Uprostřed ní zářil rubín a dokonale kontrastoval s černou barvou.

Koukala na něj vyděšeně a mlčela.

"Koré?" zeptal se po chvíli mlčení on a ona se ozvala.

"Ty jsi mě skutečně chceš vzít?"

"Jinak bych se tě na to neptal."

"Mě? Chceš abych se stala Lady ze Západních ostrovů? Já?" zvedla obočí a zatočila se jí hlava.

"Persephone, kdo jiný? Miluji tě." pevně sevřel její ruku a usmál se na ni.

Mlčela a koukala se na něj. Byla tak zmatená, že se to děje, že se to stalo, že se jí to jen nezdá, že zapomněla, že by měla odpovědět.

"Koré, nechci na tebe tlačit, ale chtěl bych znát tvoji odpověď." promluvil a dívka se jakoby probudila z transu a mlčky na něj přikývla. Po chvíli jen rychle přikývla, neschopna slova, téměř neschopna dýchat.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se on opatrně, ale ona jen zakroutila hlavou.

"Nejsem. Budu se vdávat." Zasmála se nervozně a usmála se na něj. Pak ho objala a políbila na tvář.

"Jistě, že si tě vezmu, Hade. Nic jiného si snad ani nepřeji."