Black Swan /CZ/

17.

Dny plynuly. Plynuly jako voda klidně, jako vlnky na hladině jezera. Hade se skutečně zlepšoval a někdy čtvrtý týden po jeho příjezdu už zvládal jednoduchá obranná kouzla. Persephone na druhou stranu měla snad poprvé ve svém životě na starosti něco jiného než studium magie. I tak se v pokročilé magii zlepšovala jako nikdy předtím.

Rothbard ovšem ve své ostražitosti neustal. Dokonce se stávalo že se občas uprostřed noci, když si byl jistý že jeho dcera skutečně spí, zjevil u její postele, snad aby zkontroloval, jestli je tam sama.

Co se dělo s Odette, o to si ani jeden z našich hrdinů nestaral. Pokud vás to ovšem zajímá, Odette a Tantalius si za tu dobu rovněž zvládli vybudovat vztah, ovšem na rozdíl od Hadea a Persephone, oni se tím nijak netajili. Claudette byla nadšená a Rothbard proti tomu nijak neprotestoval.

Tolik tedy k Odette, i když pochybuji, že by se o to kdokoli z vás chtěl zajímat hlouběji.

"Hade?" zvedla dívka pohled od knihy a podívala se na svého společníka. Ten jí okamžitě věnoval veškerou svou pozornost a usmál se.

"Koré?"odpověděl jí a ona se i proti své vůli usmála. Když jí tak říkal, cítila se tak speciální, krásná.

"Dnes v noci půjdeme ven." pronesla jakoby se nechumelilo. Muž vykulil oči.

"Vy víte co to slovo znamená?" 

"Prosím?" zvedla obočí ona a Hade se zasmál.

"Vy víte co to znamená jít ven?" uchechtl se a ona si založila ruce na hrudi.

"Moc vtipné." ušklíbla se přátelsky a napadlo ji, že když si z ní dělá legraci, dělá to tak, že jí to vlastně i lichotí. Musela si na to zvyknout, ale to koneckonců na spoustu věcí.

"V noci? Proč v noci?" ptal se dál a ona se jen ušklíbla.

"Vy nevíte?" teď si z něj dělala legraci ona. Přirostl jí k srdci. Za obvyklých okolností by šla sama, ale tak nějak ji napadlo, že by ho mohla vzít. Mělo to ale jeden háček.

"Potřebuji, aby jste se ale speciálně oblékl. Nebo spíš, co nejméně speciálně to jde. Hnědé kalhoty a košile, neformálně jak jen to jde, zvládnete to?" vypadalo trochu ustaraně.

"Jistě, proč?"

"Může to být nebezpečné." opáčila a vstala.

"Nebezpečné? Nedovolím vám dělat něco nebezpečného." prohlásil a taky se postavil. Dívku to opět přinutilo se maličko usmát, ale pak se na chvíli ztratila Koré a objevila se Persephone.

"Já můžu dělat co chci, tak to za prvé. A za druhé, bude to nebezpečné pro vás, ne pro mě."

________

Čekal na ni na chodbě. Na sobě měl ty nejobyčejnější hnědé kalhoty, které našel a svou nejstarší košili. Vrchní knoflíky nechal rozepnuté, rukávy měl vyhrnuté k loktům a vypadal i tak skvěle. Jeho vyčáhlá postava se k tomu prostě hodila.

Kam ho chtěla vzít?

Dveře jejího pokoje se otevřely a on uviděl ji tak, jak nevěřil, že by se mu to kdy povedlo.

Stála tam v bílých šatech, od pasu volných, z té nejjemnější látky, kterou kdy viděl. Šaty měly dlouhé rukávy  na konci volné a vypadala jako víla. Vlasy, ty měla rozpuštěné a na hlavě měla věneček.

Ano věneček z jakýchsi žlutých květin.

Hade se ani nesnažil tajit tím, že mu spadla čelist. Koukal na ni a neměl slov.

"Koré." vydechl a ona zvedla obočí.

"Jste v pořádku?" zeptala se ona a on zakroutil hlavou.

"Ne. Jsem do vás zamilovaný až po uši." vyhrkl jen a Persephone trochu vyděšeně zvedla obočí. Otevřela pusu a pak ji zase zavřela.

"Dobře." odpověděla nakonec, ale nevypadala, že si byla jistá tím, co říká. "Co... Co kdybychom už šli?" zeptala se, aby změnila předmět. Ta slova jí ale zněly v hlavě a už tam měly zůstat navždy. Pokud dnes v noci půjde všechno tak, jak má mohlo by to jejich vztah poslat novým směrem.

"Ale kam?" ptal se, ale nespouštěl z ní oči.

"Do lesa." opáčila, usmála se a chytila ho kolem ramen. "Dnes je totiž Valpuržina noc." pronesla a v mrknutí oka je oba přemístila.