Black Swan /CZ/

Epilog

Hádes stál na břehu řeky Zapomnění a koukal na opačnou stranu. Byl by nervozně přešlapoval a ťukal o zem hůlkou, kdyby v obou rukou nedržel svou tříletou dceru, která po jeho manželce toužila snad ještě víc než on sám a už půl hodiny sebou šila a neustále se otáčela a nakláněla, aby lépe viděla, až se bude Persephone blížit.

"Melinoe, když sebou budeš tak cukat a nebudeš mě poslouchat, tak řeknu mámě, že ty šaty se neztratily, ale tys jí je ukradla a spadla jsi v nich do kaluže bláta." podíval se na svou dcerku a ta se na něj zašklebila.

"A co když jí žeknu, jak si mě zapomněl u Kelbelose?" zašišlala vítězoslavně a sledovala, jak se tvář jejího otce stahuje do mírně vyděšeného a mírně pobaveného výrazu.

"Ale to jí neřekneš, protože to už by tě tu se mnou nenechala samotnou a ty bys nemohla sedět na jejím trůně když tu není. To bys chtěla?" usmál se na ni a podíval se jí do obličeje. Byla krásná jako Persephone, jen vlasy neměla havraní. Tedy měla, ale ne celé. Místy se objevovaly pramínky bílé, skoro jako měsíční svit na noční obloze. Oči měla jeho.

Zakroutila hlavičkou a ručkou mu prohrábla vlasy. Hádes natáhl krk a rozzářily se mu oči, když na opačném břehu uviděl, jak se stíny rozestupují a vytváří uličku pro postavu, která mezi nimi vyčnívala již tím, jak byla oblečená. V bílých šatech a s věnečkem v rozpuštěných vlasech vypadala skutečně jako Bohyně Jara. Tato skutečnost s sebou nesla i pár nepříjemností, protože nedlouho po tom, co se poprvé vrátila ze své jarní obchůzky zjistila, že kamkoli šlápne bosou nohou, vyroste tráva či mech a vykvetou květiny.

Viděl za ní zelenou cestičku a pousmál se. Pak se otočil na holčičku v jeho náručí.

"Meli, podívej! Maminka!" pronesl snad až moc nadšeně a jeho dcerka ihned ožila a zvedla ručku. 

"Mamí! Mamí!" zakřičela a i na tu dálku bylo vidět, jak Persephone uslyšela její volání, zvedla hlavu a zamávala jí. Charón odrazil od břehu a i Bůh Smrti i jeho dcera mohli vidět, jak někde vprostřed toku řeky změnily Persephoniny šaty barvu na černou a z věnečku se stala koruna podobná té na hlavě jejího manžela.

"Tati, já to ci taky umět," zašišlala Melinoe znova a Hádes se jen usmál, protože to už Persephone přistála u břehu a vystoupila na pevninu. Muž položil holčičku na zem a ta se rozběhla k ženě a objala ji. Ona ji zvedla ho náručí a políbila ji na tvář.

"Melinoe, miláčku, tak moc si mi chyběla," usmála se a pozorovala jak jí její dcera cosi žvatlá do ucha. Přitom se koukala na Háda, který stál jen kousek od ní a čekal, až se na něj dostane řada a mezitím ji obdařoval zamilovanými pohledy. Pořád ji miloval, tak moc ji miloval a tak moc mu chyběla.

"Mami, táta mě vzal za tetou Odette do Tautau a mi se tam moc líbilo," zamumlala dívenka a Persephone nakrčila obočí.

"Tys ji vzal do Tartaru?" podívala se na Háda a ten rozhodil ruce. "Děláš, jakoby to byl nějaký problém. Vlastně se jí tam líbilo, tak co?"

Pers se usmála. "Nechci mít z naší dcery psychopata,"

"Je to naše dcera. S tím nic neuděláš," přistoupil k ní a políbil ji lehce na rty. Žena se zasmála a nechala se obejmout, takže tam stáli a všichni tři se objímali.

Rodina.

Hádes zavřel oči a jen si ten okamžik užíval. Za celou věčnost, kterou strávil v Podsvětí ještě necítil tolik štěstí, jako teď, jako posledních několik let. Miloval je obě dvě a byl neskutečně spokojený.

"Koré," zašeptal a ona se usmála. Kdyby jí toho dne, kdy Lord Hade dorazil do zámku řekli, že je to Bůh Smrti, kterého si vezme a bude s ním mít dítě, asi by se jim vysmála a proměnila je v žáby. Ach. Tak dlouho nikoho neproměnila v žábu.

"Chyběla si nám," usmál se ona a ona mu jen vyslala pohled, ve kterém bylo více, než kolik mohla vyslovit.

Pak si nadhodila svou dcerku, aby ji mohla pořádně držet, volnou rukou vklouzla do dlaně svého manžela. Pořád bosá se spolu se svou rodinou vydala vstříc Podzemí a království, kterému měla dalších devět měsíců vládnout. Zatímco za sebou nechávala zelenou cestičku, napadlo ji, že celá ta záležitost s Bohyní Smrti je úplně nic oproti faktu, že může strávit věčnost v přítomnosti muže, kterého miluje a který bezpodmínečně miluje ji. Políbila Melinoe na čelo a pak se usmála na Háda.

Bylo to skoro šílené, ale byla si jistá, že tohle je její šťastný konec. 

Jejich šťastný konec.

Vážení a milí čtenáři, kteří jste se dočetli až sem. Už jenom fakt, že cesta Hadea a Persephone je u konce mi vhání slzy do očí, protože se jedná o jeden z nejkomplexnějších a nejdelších příběhů, které jsem kdy napsala. 

Takže bych chtěla poděkovat všem, kteří se dočetli až sem, všem, kteří to vydrželi i přes některé přestávky ve vydávání, všem kteří mě nějakým způsobem podpořili (Komentáři, nebo třeba i hlasy.), protože to mě neskutečně hnalo dopředu a teď jsem strašně dojatá, takže to teď musím rozdýchat.

A teď k věci. Poněvadž jsem blázen, už teď můžete na mém účtu najít NOVÝ příběh, který se jmenuje TŘETÍ PŘÁNÍ  a tentokrát jsem se nechala inspirovat trochu jinou mytologií, takže se můžete podívat.

A už bych měla končit, protože jinak bude celé tohle děkování delší než samotný epilog, takže ještě jednou děkuji a mějte se hezky.

Vaše EmaZuro.