Black Swan /CZ/

28.

Persephone je asi po páté přemístila a tentokrát konečně k Severní bráně města Ilragornu, nejsevernějšímu ze měst Západních ostrovů. Nechtěla je přemístit přímo, snad aby je Rothbard nemohl následovat.

Před ní se tyčily pevné kamenné hradby. Něco takového ještě neviděla a dokonce si v tu chvíli uvědomila, že ještě nikdy nebyla tak daleko od domova. Ale co bylo domov?

Hade pobídl koně a vyjel vpřed. Opatrně jeli za sebou a ona měla  dost času, urovnat si všechno v hlavě. Ještě před bránou na něj promluvila.

"Jsi si jistý, že mě nebudou chtít upálit?" Pronesla poněkud nedůvěřivě, když si všimla okolo jdoucích obyvatel města, kteří ji propalovali nedůvěřivými pohledy.

"Proč by tě chtěli upalovat?"

"Jsem čarodějnice?" Zvedla obočí a na obličeji se jí objevil ten známý výraz nevýraz, přísný a krutý. Bránila se tak.

"Prosím tě. Babička byla taky čarodějka."

"Ale tvoje babička nebyla já." Pronesla a Hadeovi došlo, že jeho přítelkyně skutečně vypadá spíš jako Temná Čarodějka než jako někdo, koho by měli lidé rádi. Celý dojem ještě podtrhávala kápě a fakt, že se téměř nikdy neusmívala. Ne na veřejnosti.

"Můj Lorde." uklonil se strážný a ustoupil z cesty. Bylo vidět, že je potěšen, že Hadea vidí. Když postřehl Persephone, naklonil hlavu na stranu a zpozorněl.

"To je váš doprovod?"

"Jistě. Toto je Lady Persephone, bude mým hostem." pronesl Hade a Pers se nestačila divit. Takového ho neznala. Nepředstavovala si, že by něco takového uměl, skoro zapomněla, že byl voják a že je to podle všeho velmi schopný muž, ale tak nějak ji nenapadlo... Toto.

Jela za ním a pozorovala, jak zdraví lidi, které potkával, mával jim, bral si květiny a připadala si... Nepatřičně. Koukali na ni a ona sklopila hlavu, aby jí nikdo neviděl do tváře. Nechtěla vnímat jejich pohledy. Nechtěla být vidět. A přesto na ni všichni koukali.

Projeli dlážděným náměstí, které se svažovalo nahoru až k branám hradu. Pers nikdy žádný hrad neviděla. Za velkou bránou s padacím mostem se rozkládala vysoká, obrovská kamenná budova, tak neútulná a nádherná zároveň. Líbilo se jí to, mohutné zdi a dvě vysoké věže, malá okna a všechen ten kámen. Sundala si dokonce i kápi, aby pořádně viděla.

Tohle bylo místo podle jejího gusta - konečně, ona sama si v tom zámku připadala nepohodlně, nepatřičně, takže toto místo bylo něco jako vykoupení. Skoro cítila sounáležitost s každým kamenným kvádrem.

Před vchodem do hradu stáli tři muži. Jeden z nich byl mimořádně mohutný, vyšší než všichni okolo, druhý byl o trochu menší než on, ale i tak dobře stavěný a třetí byl z nich nejhubenější, nejmenší, ale na zádech se mu houpal luk.

Hade seskočil z koně mimořádně elegantním způsobem a hlasitě se přivítal se svými - očividně - přáteli. Když se všichni objali, Hade se otočil a nabídl jí ruku, aby jí pomohl se dostat z koně.

"Přátelé, toto je Lady Persephone, dcera Rothbarda Temného. Vzhledem k situaci bude teď mým hostem."

Pers sestoupila z koně a kývla na muže před sebou. Ti si ji prohlíželi s poněkud znatelnou nedůvěrou v tváři až se konečně opatrně zeptal.

"Lady Persephone je čarodějnice?"

"Čarodějka." opáčila dívka a nehnula přitom jediným svalem ve tváři.

"Čarodějka." zopakoval po ní Hade a rozhodl se je představit. Ukázal paží na lučišníka.

"Toto je Aikos, velitel mých lučišníků. Druhý je Minos, můj nejlepší jezdec a nakonec Rhadamanthus, velitel pěchoty. Toho nepřehlédneš."

Hromotluk se na ni usmál, ale byl jediný. Aikos a Minos na ni koukali tím nejhorším z pohledů - pohledem soudců.

Persephone na ně kývla a dokonce na chvíli zalitovala, že nezůstala doma, ale co už.

Občas je prostě třeba vzít osud do vlastních rukou, tak, jak to udělala Persephone. A ona věděla, že Hade bude stát při ní, ať se stane cokoli.

Koneckonců, to je přeci to jediné, na čem skutečně záleží. Kromě zelí, samozřejmě.