Black Swan /CZ/

19.

"Satyři." odpověděla Persephone klidně na Hadeovu otázku a pozorovala, jak se muži s kozlíma nohama klaní Gaie a předávají jí své dary. "A buďte v klidu. Dryády vám neublíží. Jen jste nejspíš první muž, kterého kdy viděly."

"To nemají děti?" ptal se šlechtic dál a nespouštěl oči z dění před sebou.

"Ne. Rodí se ze stromů. Dryády vlastně jsou stromy, dávají na ně pozor."

"Pozor? Stromy na dryády, nebo dryády na stromy?"

"Těžko říct." pokrčila rameny. "Možná navzájem."

Hade se na ni otočil a pořádně si ji prohlédl. Uprostřed paloučku plál oheň a tak na ni měl poměrně dobrý výhled. Vypadala jako víla, jako rusalka, jako pradávná bohyně.

"Koré, nevěřil jsem, že vás někdy uvidím v bílé." pronesl a koukal se na ni, nejláskyplnějším pohledem, kterým uměl.

"Mám tyto šaty ráda." odpo věděla. "Černá je skvělá a sluší mi, ale jsou příležitosti, během kterých..." zarazila se, když pohledem sjela zpět k němu. Dívala se na něj, do jeho nekonečných očí a viděla v nich věčnost.

Chtěla ho políbit. Natáhla se k němu, aby mu naznačila, že tak chce udělat a on pochopil. Naklonil se a položil jí ruku na pas. Dívkou projela vlna vzrušení, jakoby elektrický výboj. Vytáhla se na špičky, tak aby byly jejich tváře byly ve stejné výšce. Cítila jeho horký dech na své tváři, cítila jak blízko jí je. Ani si neuvědomovala, jak absurdní celá situace je. Položila ruku na jeho hruď a jejich rty se měly setkat.

"Není na to ještě trochu brzy?" ozvalo se před nimi a dívka od Hadea odskočila tak rychle, jak to jen šlo. Před nimi stála Gaia a usmívala se.

"Se vší úctou, vaše dryádská výsosti." pronesl trochu naštvaně muž a založil si ruce na hrudi. Bylo zcela očividné, že mu vadí, že je přerušila. "Zrovna jsem se chystal..."

"Políbit mou přítelkyni, všimla jsem si. Ovšem já s vámi nyní potřebuji mluvit." pronesla a usmála se.

"Mohla si počkat alespoň chvíli." vytkla Persephone Gaii její  chování, ale ta se jen usmála.

"Budete mít dnes v noci ještě mnoho lepších příležitostí. Valpuržina noc je plná překvapení. A navíc, potřebuji se ujistit, co jste za člověka. Mohu si s vámi promluvit?" usmála se poměrně mile a Hade přikývl. Otočil se na Persephone, usmál se na ni a položil ji ruku na tvář.

"Pokud vám to nebude vadit, můžeme potom pokračovat tam, kde jsme přestali, Koré."

"To bych vám radila." zvedla obočí ona, otočila se a odešla blíž k ohni, snad aby se přidala k pomalu začínající slavnosti.

Hade se otočil na královnu dryád a chvíli se na ni koukal.

"Neznáme se?" optal se po chvíli a ona zakroutila hlavou.

"Ne, Lorde Hade. Neznáte mě. Nikdy jste mě neviděl." pravila klidně a podívala se na něj. "Vy ji milujete, že?"

"Nikdy jsem nikoho tak nemiloval. Jakoby..."

"Jakoby jste na ni čekal celý život." dokončila a podívala se na něj pořádně.  "Jste správný muž, ale ženy se vám vždy spíše vyhýbaly, že? A Persephone, nebo jak vy jí říkáte, Koré, se zjevila zčistajasna, jakoby jste na ni celý svůj život čekal. A jakoby ona čekala na vás. Mýlím se?"

"Co jste zač?" zeptal se a ona pokračovala.

"Zázraky se dějí, Hade, dějí. Znám to, viděla jsem jich spoustu. Jsem stará, starší, než vypadám." pronesla a dívala se na něj, jakoby mu viděla do duše.

Muž se podíval k ohni a uviděl, jak se Persephone baví s jedním satyrem.

"Takže je mi souzená?" zeptal se a pořád se na ni koukal. "Když jsem s ní, zapomínám na válku, na bolest, na samotu..." Pak už jen mlčel a koukal se k ohni.

Gaia se usmála. "Nesmím na takové otázky odpovídat. Měl už byste jít za ní."

Když ale odcházel, ozvala se ještě jednou, jakoby se snad rozmyslela. 

"Ale ano. Byli jste stvořeni jeden pro druhého. A já to vím, já jsem věčná."

Hade se na ni otočil a jen přikývl, ale uvnitř něj se rozlévalo štěstí, které ani nepamatoval.