Black Swan /CZ/

5.

"Knihovna. Tady se budeme scházet. Nechci, abyste mě vyhledával nikde jinde než tady. Buď jsem tady, nebo vás nechci vidět. Chápeme se?" pronesla Persephone a položila na stůl před sebou asi čtyři knihy. Celá knihovna vypadala neorganizovaně a napravit to by zabralo nejspíše celý lidský život.

"Jistě." přikývl Hade a usmál se na ni. Dívka mu ovšem úsměv neopětovala.

"Začneme rovnou. Co umíte?" sedla si naproti něj a složila ruce na stůl. Vypadala jako obrázek. Koukal na ni a nevěděl na co se vlastně ptá, protože se více věnoval tomu jak to říká než tomu co říká.

"Ehm..."

"Umíte nějaké kouzla?" zopakovala svou otázku trochu rázněji a on přikývl.

"Jistě." přikývl a podíval se na ni. "Mám něco zkusit?"

"Jinak bych se neptala." nespouštěla z něj pohled.

Lord Hade přikývl a zahleděl se na svíčku na stole mezi nimi. Chvíli tak soustředěně dělal až náhle, jako když škrtnete zápalkou, svíčka vzplála.

Persephone přikývla a luskla prstem, uhasila ji.

"Zkuste to znova. Rychleji." pobídla ho a mezitím listovala v jedné z těch knih, které si přinesla. Muž chvíli jen zmateně koukal a pak se zasoustředil znova na knot. Tentokráte to šlo lépe, zabralo mu to necelých deset vteřin. Persephone znova luskla prsty.

"Rychleji."

Hade se zakoukal a zapálil plamen tak rychle, jako nikdy v životě, necelých pět vteřin.

"Znova."

"Jaký má tohle smysl?" zvedl on obočí a ona se na něj ani nepodívala.

"Je jedno kolik kouzel umíte, když je neumíte použít okamžitě." odpověděla a nalistovala tu správnou stránku. Muž před ní se zamračil, trochu se naštval a okamžitě, v mrknutí oka, rozsvítil svíci.

"Je to už dostatečně rychle?"

"Ujde to." zvedla pohled a otočila na něj knihu. "Tady to je."

Podívala se na něj a pohled jí ujel k jeho šedým očím, které jakoby volaly po tom, aby se do nich podívala.

"Lorde Hade," začala a napadlo ji, že je to bezesporu zajímavé jméno. Ale s jejím jménem nebyla tím, kdo mohl soudit. "Vy jste čtvrtinový čaroděj, to asi víte. V odborné řeči se tomu říká Teruncius a není obvyklé, že by se tyto recesivní schopnosti projevily po celých dvou generacích - nemožné to ovšem není."

Vyprávěla to a zněla přitom jako encyklopedie s přesnou šlechtickou dikcí, vznešeně a noblesně, skoro jako baronka nebo něco ještě výše.

"Vaše schopnosti jsou značně omezené proti těm mým, ovšem proti mým schopnostem jsou omezení téměř všichni, tudíž si to nemusíte brát osobně."

Seděl naproti ní a nevěděl, co jí má odpovědět. Nikdy v celém svém životě se nesetkal s tak sebevědomou ženou.

"Dobře." vyšlo z něj nakonec a ona se chystala něco dodat, ale nestihla to, protože  do místnosti bez klepání vtrhla její sestra.

Oblečená v bílých volných šatech, které měla v pase přepásané modrou stuhou, vypadala jako anděl. Světlé vlnité vlasy jí volně spadaly po ramenou dolů a vypadaly jako svatozář. Kůži měla bledou, alabastrovou, to bylo snad jediné, co měla společné se svou sestrou. Jemná krásná tvář se usmívala na všechny strany.

"Pers, neviděla si matku?" zeptala se a až pak si všimla Lorda.

"Ah, vy musíte být Lord Hade, otec se o vás zmiňoval. Ráda vás poznávám." usmála se tím úsměvem, který umí nezkušené dívky jen ve chvíli, kdy jsou představeny mužům.

"Těší mě, slečno." přikývl, vstal a políbil jí hřbet ruky, jak se sluší a patří.

Persephone protočila panenky.

"Odette, jmenuje se Odette. A ne, sestro, neviděla jsem máti. Kdybys nás teď nechala, pracujeme."

Odette ovšem cvrlikala dál. "Přijdete večer na slavnost?"

"Snažíme se pracovat." pronesla Persephone důrazněji a blondýnka nakrabatila čelo. "Doufám, že přijdete. Sestra mě totiž podle všeho s vámi nechce nechat mluvit. Tak večer." usmála se a odešla. Zanechala v Hadeovi prazvláštní dojem.

Persephone vydala jakýsi hrdelní zvuk, téměř nepopsatelný a opřela si hlavu do dlaní.

"Jestli budete na moji sestru takhle koukat i vy tak ztratím víru v lidské pokolení již úplně."

"Koukat?" zvedl obočí a usmál se na ni. "Jen jsem se choval slušně."

"Ano. A přitom jste se tvářil, že ji co nevidět požádáte o ruku." povzdechla si a Hade si upravil košili. Sako nechal nahoře v pokoji.

"Vaše sestra je bezesporu krásná, to musíte uznat i vy."

"Krásná možná." podívala se na něj a propalovala ho svýma pronikavě modrýma očima. "Ale jen navenek."