Black Swan /CZ/

37.

Toho večera seděla Persephone na své posteli a doufala, že Hade dorazí.

"Koré?" Ozvalo se ode dveří a ona se usmála.

"Tvoje patronka města nikam neodešla." prohlásila a ušklíbla se.

"Takže už sis zjišťovala informace. Poslala si pro mě?"

"Ano." odpověděla a sklopila pohled. "Musím ti něco říct."

"Ano?" optal se opatrně a posadil se vedle ní. "Děje se něco, má drahá?"

"Miluji tě." Zašeptala a položila svou ruku na tu jeho. Muž před ní jen údivem otevřel pusu a ona pokračovala. "Miluji tě a jsem si tím jistá. Jsem si tím jistá jako ničím jiným, miluji tě, jakože po životě přijde smrt. Nikdy jsem to takhle neformulovala, ale vím, že to už nějakou tu chvíli víš. Myslím si..." V tu chvíli byla přerušena, protože ji Hade políbil na ústa. Ona ho objala, ale tou dobou už ji, těžko říct jestli cíleně nebo omylem, Hade povalil na postel.

"Pozor Lorde Hade." zasmála se a odtáhla od něj obličej. "Co to do vás vjelo?"

"Miluji tě, Koré." usmál se na ni a znova ji políbil. Ona nijak neprotestovala, jen mezi polibky prohlásila následující.

"Jen si pamatuj, že nejsem nějaká holka na jednu noc."

"Tak to budeme opakovat." Dívka se zasmála a nechala ho líbat její krk. Pak se ale zarazil a zadíval se jí do jejích nádherných očí.

"Netlačím na tebe, že ne? Protože já nechci..."

"Hade, kdybych to nechtěla, zastavila bych tě." usmála se a políbila ho na čelo. "A vlastně jsem tě sem zavolala i z tohoto důvodu."

"I ty jedna." políbil ji a přitáhl si ji k sobě tak blízko jak to jen šlo.

Té noci, když pak Persephone usnula v jeho náručí, bylo to poprvé za hodně dlouhou dobu, co ji nepronásledovaly noční můry. Měla totiž pocit, že konečně někam patří, že je konečně úplná. Patřila k Hadeovi. A věděla, že je ani smrt nerozdělí. A kdyby se o to náhodou pokusila, zabránila by jí v tom.

______

Styx otevřela dveře do Persephoniny ložnice. Překročila hromádku šatů na zemi a pomyslela si, že je její paní poměrně nepořádná, když nechává takhle oblečení válet po podlaze. Rozhodla se, že to zvedne až potom, až na to pořádně uvidí a ještě než se dostala k oknu, zakopla o nějakou boti.

Roztáhla závěs a otočila se směrem do místnosti.

"Dobré ráno sleč..." zarazila se uprostřed věty, když si uvědomila, že na ni z postele nekouká ospalý výraz Persephone, ale že na ni mžourá samotný Lord Hade a to poměrně vyděšeným výrazem.

Koukala na něj s vytřeštěnýma očima a chytila se rámu okna, aby nespadla. Vedle něj ležela Koré, která se jen otočila od okna a spala dál.

Trapnost celé situace byla téměř hmotná.

Styx cosi neslyšně zamumlala a čelem stále k posteli přecházela místnost až ke dveřím. Hade se mračil a ona pochopila o co mu momentálně jde.

Jde mu o Persephoninu čest, jistě. A upřímně, Styx nebyla ten typ dívky, která by takové věci měla potřebu rozhlašovat.

Položila si ruku na hruď a pak si přiložila prst ke rtům a přikývla. 

Pak chytila kliku a vycouvala ven z místnosti. Srdce jí bouchalo o sto šest, ale neubránila se úsměvu. Všechno šlo tak jak mělo.