Black Swan /CZ/

53.

Vyjeli z bran hradu, Persephone s Hadem v čele, Lilith a ostatní za nimi. Seděli každý na svém koni a sledovali, jak jim lidé ustupují.

Jak už jsem jednou říkala, je jen jedna věc, rychlejší než světlo. Takže všichni okolo věděli, co se děje a proč jedou pryč. Začalo se šuškat o temnotě na severu a o nebezpečí, které se nenápadně šíří krajinou.

Hade jel v kožených kalhotách a kabátci, s kordem po boku a loveckou puškou na zádech. Hůl byla připevněna k sedlu a on sám vypadal, jakoby jel do nejdůležitěší bitvy svého života. Minos, a Aikos se vybavili podobně, každý svou zbraní.

Rhadamantus měl velký kyj.

Lilith měla u pasu dlouhou dýku a na zádech kuši. Oblečená byla podobně jako Pers, v kožených kalhotách, košili a šněrovačce, s nátepníky. Ty konečně měli všichni.

Koně neměli jen tak na ozdobu. Koré totiž věděla, že je nedokáže přemístit až k jezeru, takže budou muset minimálně čtyři míle cestovat po svých, takže koně, jakkoli se dívka bránila, byli jediná možnost.

Hned za branami je čarodějka přemístila a ona za sebou nechali Ilragorn, Západní ostrovy i veškerou naději.

Když říkám naději, myslím tím naději. Objevili se totiž uprostřed lesa, přesně na hranici mezi živým lesem a tím který byl zasažen Pradávnou Magií.

Poznali to na první pohled. Hadeovi ztvrdl výraz v obličeji, Koré nakrabatila čelo a seskočila z koně. Les byl zšedlý, bez života, jakoby ho pokryla vrstva popela. Pers se rukou dotkla prvního ze stromů a otočila se na své společníky. Projela jí vlna bezmoci. Ano, tohle byla Pradávná Magie. Ještě nikdy ji neviděla ani necítila, ale věděla to.

"Máte poslední možnost se rozmyslet."

Nikdo nic neřekl. Ona si povzdechla a s obtížemi se vyhoupla zpátky do sedla. Měla pocit, že jdou na smrt.

Lilith pobídla koně a všichni vyrazili. Koně byli neklidní, cítili všudepřítomnou smrt a zkázu. I oni ji cítili. 

Všichni mlčeli. Nebyl co říkat, nikdo nechtěl přerušit to absolutní ticho. Žádní ptáci ani hmyz, šumění větru či kroky zvířat. Ohlušující ticho. Nicota. Smrt.

Šedá byla všude, všude kolem nich, žádná jiná barva. Jeli takto skoro půl hodiny, když uviděli na zemi ležící postavu. 

Hade neseskočil z koně jako jediný, ovšem to jen kvůli své bolavé noze. Všech pět se sklonilo nad dryádou a Aikos jí položil dva prsty na krk, aby zjistil, jestli je v pořádku.

"Je mrtvá." pronesl a podíval se na její kůži, která si sice pořád nechala tvar kůry stromu, ale byla stejně šedá, jako všechno okolo.

Lilith k ní přiklekla, otočila ji na záda a cosi zamumlala. Koré nerozuměla, ale přešla to.

"Musíme jet." Pronesl Hade a uklidnil koně. "Jsou vyděšení, za chvíli se splaší úplně." Nevypadal, že by přecházel smrt té dryády, jen se na to koukal logicky. Persephone přikývla, ale výraz se jí nezměnil. Tvářila se, jakoby ji to vůbec nezasáhlo, ale to bylo jen její naučené chování. Neukazovat city. Hlavně ne tam, kde ji může vidět Odette.

Bezděky se dotkla svého snubního prstenu, ale i toho s růží, který jí Hade dal. Nebyla si jistá, jestli bylo správné ho vzít s sebou, ale když nasedala na koně a zachytila jeho pohled, byla ráda, že je s ní. Když se podívala do jeho čí, věděla, že není nic, co by je rozdělilo. Že všechno bude v pořádku.

Jeli, až kolem  poledne, když už byli po jídle a Persephone už začínala být nervozní ohledně orientace v lese, dorazili k jezeru.

Hladina byla zakalená a špinavá, šedá jako všechno okolo. Žádně vlnky ani ryby, jen ticho.

Rhadamantus seskočil z koně, sevřel kyj a rozhlédl se."Nemám z toho dobrý pocit."

"Je mi úzko." přitakala Lilith, následovala ho a rukou sjela k dýce u pasu.

"Něco je tu špatně, máte pravdu." Ozval se Minos a Aikos přikývl. "Jakoby mi něco říkalo, že mám odejít."

Hade se otočil na svou manželku. Ruku si položil na hruď a ona přikývla. Taky cítila ten tlak na hrudi, úzkost, strach.

"Pradávná Magie. Působí takhle na lidi. Dlouhodobým vlivem se může člověk i zbláznit." odpověděla jim a napadlo ji, že to nejspíš všechno skončí tam, kde to začalo. 

Konečně se postaví své sestře.