Black Swan /CZ/

56.

"Hade!" zakřičela Persephone a její sestra uvolnila kouzlo, takže naše hrdinka dopadla tvrdě na zem. Pokusila se pád zarazit rukama, ale jediné, co to mělo za následek bylo, že si narazila zápěstí a nebyla s ním schopna pohnout. To jí ale bylo jedno. Ještě dřív, než se jí podařilo úplně vstát už klopýtala směrem ke svému muži. Překotně, bezmyšlenkovitě, úplně ignorovala svou sestru. Jakoby najednou ztratila veškerou hrdost. 

Jakoby najednou ztratila všechno.

Padla k němu na kolena a vzala jeho tvář do rukou.

"Hade! Hade, ne!" vzlykla a bylo jí jedno, že tohle není ona. Že ještě nikdy takhle neplakala. Že je hysterická. Koukala na jeho obličej, tak klidný a nechápala, co se děje. Nevěřila, že by mohl být mrtvý. Ne teď. Ne tady. Ne takhle. 

Zrak měla zakalený slzami a zlobou. Objala ho a položila svou hlavu na jeho hruď, ale věděla, že to už ničemu nepomůže. Že o něj přišla. Navždy.

"Oh, Persephone. To je tak sladké." Ušklíbla se Odette a to dostalo Koré z jejího stavu. Uklidnila se, tedy, jak to jen šlo, sevřela ruce v pěst a posadila se. Pohladila svého muže po tváři a jemně mu zavřela víčka. Pak ho naposled políbila, jemně, něžně, jako polibek na dobrou noc. Usmála se na něj a cosi téměř neslyšně zašeptala. Pak se pomalu postavila, změnila svůj výraz na kamenný a otočila se na Odette.

"Svině." sykla a zamračila se, bradu hrdě zdvyženou. Pokud až do teď měla vidění zamlžené slzami, teď viděla jasně, i když byl její zrak ovlivněn zlobou. "Vždycky jsem věděla, že jsi svině, Odette, ale teď jsi to udělala osobní."

"To se tě mám jako bát?" ušklíbla se a Persephone přikývla. 

"Měla bys. Protože ty jsi nezabila jen Hadea. Zabila jsi i Koré."

"Kdo je Koré?" nakrčila nos blondýnka, protože její sestra zněla když už nic tak velmi rozhodně.

"Koré, je patronka jara a Hadeova města. Je milá a laskavá, lidé ji mají rádi a ona je ta, která mi bránila ti ublížit. Ale teď, sestřičko..." Na oslovení dala velký důraz, snad aby si přidala na dramatičnosti. "Teď už tě nikdo nechrání, protože Hade umřel a Koré odešla do Říše Mrtvých s ním. Teď stojíš proti Persephone. A já tě zabiju, Odette, protože jestli tu mám dnes umřít já, vezmu tě s sebou."

"Jsi stejně teatrální jako otec, Persie. Slova, slova, slova. Ale kde jsou činy?" S těmi slovy se rozmáchla a vychrlila na ni plamen, který ovšem Pers zastavila jediným pohybem ruky. To, jak byla naštvaná, její bolest a lítost, to všechno jí dodávalo sílu.

"Zabila's mi manžela!" zakřičela a vrátila jí  plamen podobnou silou, což Odette překvapilo. Persephone vypadala téměř nelidsky, skoro jakoby to už nebyla ona. Zaslepena žalem a nenávistí, střílela po své sestře jednu kletbu za druhou.

Odette zvedla ruku a vyslala na ni blesk. "A teď zabiju i tebe!" odpověděla a sledovala, jak Pers, odráží blesk a ten zasáhl jeden z obrazů na zdi.

"Posluž si! Stejně nemám pro co žít!" křikla a mrštila s ní proti zdi. Ano, podařilo se jí vyslat kletbu tak silnou, že prorazila Odettinu bariéru a dotkla se jí. Ta si to ale nedala líbit a poprvé skutečně využila Pradávnou Magii.

Oči jí zčernaly a v místnosti se ochladilo. Když se postavila, vypadala spíš jako démon než jako člověk. Kůže jí zšedla a ona vypadala posedlá, ano, to je to nejlepší slovo

Persephone klopýtla dozadu a okamžitě kolem sebe vytvořila energetickou zeď ne nepodobnou té, kterou předtím držela bouři. Odette, nebo snad to co z ní teď zbylo, okamžitě vystřelila paprsek rudého světla, který byl tak silný, že hodil dívku dozadu ke zdi, až k Hadeovu tělu. Zeď ale udržela a teď, s vypětím všech sil, se snažila přežít. Ani nevěděla proč. Možná, protože to bylo jeho poslední přání.

"Zakazuji ti umřít."

Znělo jí v hlavě a ona odvrátila zrak od paprsku a snažila se udržet čím dál víc se zmenšující bariéru. Nešlo jí to.

"Promiň, Hade." zašeptala. Ruce se jí třásly a ona měla pocit, že za pár vteřin už bude po ní. "Nezvládla jsem to."

A pak, když už věděla, že to stejně nemá cenu, uvolnila ruce a v posledním nádechu svého života se pokusila obejmout svého muže, čekajíc na smrtící úder.

Který nepřišel.