Black Swan /CZ/

43.

Persephone otevřela oči a pomyslela si, že tohle je neskutečně ponižující. Už podruhé totiž neuměla téměř ovládat své tělo, nezvládla skoro ani promluvit.

"Už jste vzhůru?" ozvala se Styx, která seděla na té samé židli jako předtím, až Pers dostala silný pocit Déjà vu.

Zamrkala a zhluboka se nadechla. Pak zase vydechla a zamrkala, aby setřásla mlhu co měla před očima.

"Jak dlouho jsem byla mimo?"

"Celkově, nebo jen od vašeho posledního urážecího záchvatu?"Zvedla obočí Styx, ale ani se nenaklonila, aby se na dívku na posteli podívala.

Pers si povzdechla, převalila se na bok a podívala se na Styx. 

Koré vypadala příšerně. Byla bledá, měla obrovské kruhy pod očima, třásly se jí ruce a těžce dýchala. Byla neskutečně vyčerpaná a ještě k tomu byla vyděšená k smrti. A teď ještě čelila Styx, která se na ni mračila. Jenomže Pers si nebyla jistá co.

"Něco jsem vám řekla, že? Ale já si nepamatuji co." zamulala dívka a zamrkala.

"Chcete, abych vám to připomněla?" poznamenala jedovatě Styx a naklonila hlavu na stranu. "Já jsem lepší než všichni okolo, ty jsi jenom ubohý člověk..."

"To zní jako já." podotkla Koré a napadlo ji, že by se měla víc hlídat. "Poslouchejte, Styx, omlouvám se. Nemůžete po mě chtít, abych byla milá, nejsem milá."

"Všimla jsem si." pousmála se Styx a smutně se na ni podívala. "Lord Hade pořád spí. Lékaři mu dávají bylinky, aby spal, protože pak ho to nebude tak..."

"Styx, nerada vás přerušuji, ale..." pokusila se postavit, ale zamotala se jí hlava a ona si sedla zpět na lůžko. "Přineste mi prosím knihu v zelené kůži, je na ní napsáno něco v Pradávné řeči."

Pers se chytila té jediné jiskřičky naděje, která jí zůstala. Nemohla čarovat, nemohla mu tu nohu spravit, ale když se zmínila o bylinkách, pořád tu byla ještě jedna možnost.

"Tato?"

"Ano." Koré chňapla po svazku, ale protože byla zesláblá, vypadl jí z rukou a práskl sebou o zem. Styx přiskočila a položila jí ji na postel.

"Přiveďte mi toho, kdo je odpovědný za Hadeovo zdraví. Rychle. Nevím, jak dlouho vydržím vzhůru." řekla, ale už se věnovala listování v knize.

______

Aikos, Minos, Rhadamantus a Lilith té noci opustili hradby města a vydali se do lesa. Nešli tam tajně, měli to dokonce jako svou povinnost.

Šli pro bylinky.

"Persephone ho asi opravdu má ráda." procedil Aikos mezi zuby, když se rozdělili a on zůstal s Minosem sám.

"Má. Bezpochyby. A dokonce má i srdce na pravém místě. Není bezcitná a dokonce bych si odvážil tvrdit, že je i spravedlivá."

"To předbíháme. To ještě nemůžeme vědět." syknul Aikos a sehnul se, aby utrhl bylinku, kterou měl.

"Věř Hadeovi trochu. I když si to neuvědomuje, moc dobře ví, proč si ji vybral. Má všechny atributy."

"Já mu věřím. Jen říkám, že ho může milovat jak chce, ale až se dozví, co se skutečně děje..."

"Kuš. Buď k ní trochu vstřícný."

______

"Proč musíme trhat bylinky v noci?" nadhodil Rhadamantus a Lilith pokrčila rameny.

"Lépe pak účinkují. Chudinka Persie. Musí to pro ni být těžké."

"Ta kupole, to bylo něco. Nečekal jsem to."

"To nikdo." konstatovala Lilith a podívala se k nebi. "Myslím si, že tohle si Hade nezasloužil. Konec konců, je to můj bratr. Neměl jsi na něj náhodou dávat pozor?"

Rhadamantus se zamračil. "Skáču kolem něj pořád. Kde jsi vlastně byla ty?"

"Nech toho, Rhadi. Víš moc dobře, že mám moc práce tady i jinde." Rozhlédla se a pak zašeptala. "Víš moc dobře, že se o něj strachuji stejně, jako my všichni."

"Obávám se, že nejvíce se o něj strachuje Persephone." Namítl on a Lilith se zarazila uprostřed pohybu.

"Máš pravdu." zamyslela se a od té chvíle už oba dva mlčeli.