Black Swan /CZ/

18.

Valpuržina noc či Filipojakubská noc je noc z třicátého dubna na prvního května a je mimořádně známá svými magickými vlivy. Té noci se totiž setkávají všechny nadpřirozené bytosti, aby vzdali hold všemocné a pradávné přírodě.

Ovšem, tyto bytosti spolu ne všechny vycházely. Zde na severu se v hustých lesích bydlely dryády a satyři. Vyhovovalo jim to. Dryády byly neoddělitelné od svých stromů a lidé je zde, daleko od civilizace, nijak neohrožovali. 

"Držte se u mě." zašeptala Persephone a tiše našlapovala na měkkou trávu. Její bosé nohy nevydávaly téměř žádný zvuk, zato její společník...

Zarazila se.

"Sundejte si boty." otočila se na něj a zapadající slunce se blýsklo v jejích očích.

"Cože?"

"Sakra, sundejte si ty boty!" křikla na něj šeptem a rozhlédla se. Stáli na kraji lesa, jezero za nimi se lesklo a působilo neskutečně klidným dojmem a Hade nechápal, proč jeho společnice tak vyvádí.

"Dobře. Ale ještě nikdy jsem nešel do nebezpečí bos." zamumlal a ona se rozhlédla.

"Může vám to zachránit život." opáčila a když si zul boty, donutila ho je nechat na kraji lesa a vešli dovnitř.

"Gaia?" zakřičela s prazvláštním přízvukem, jakoby mluvila nějakým pradávným jazykem. Hade šel za ní a jakmile se za ním les uzavřel, začal mít pocit, že ho někdo pozoruje.

"Koré..." zašeptal a položil jí ruku na rameno, ale už bylo pozdě. V tu chvíli se z lesa kolem nich, jakoby ze stromů vynořily ženské postavy s luky. Vlasy měly  rozpuštěné a na sobě měly šaty podobné těm Persephonimým, ale jejich kůže, pokud tedy Hade správně viděl, vypadala jako kůra stromů. Ovšem ve chvíli se ten dojem ztratil a muž si uvědomil, že jsou v pasti.

Persephone okamžitě skočila před Hadea, věděla totiž, že jí neublíží.

"Te amé me té." pronesla a položil dlaň na Hadeovu hruď. "Oura e Gaia."

"E Gaia." odpověděla jedna z lučišnic a přikývla. "Gaia té le restéro, Persephone."

Dívka se otočila na Hadea. "Nezastřelí tě." V tu chvíli, snad shodou náhod sklopily ženy luky a vydaly se hlouběji do lesa.

"Co jste jim řekla?" zajímal se muž a ona odpověděla, kráčela za ženami.

"Že jste tu se mnou a že jdeme za Gaiou."

"Kdo je Gaia?"

"Už jsem o ní mluvila. Královna dryád. I ty ženy jsou dryády." zarazila se a pak pokračovala ve vysvětlování. "Držte se dál od stromů. A pozor na kořeny. Dryády jsou strážkyně lesů a stromy  jsou pro ně posvátné."

"Pořád jste mi ale neřekla, proč tu jsme." zamračil se on a Pers odpověděla.

"Jdeme na slavnost."

_____

Uprostřed paloučku na trůnu, který byl vlastně velkým vzrostlým stromem seděla královna dryád. Na sobě měla zelené šaty, které ovšem nemusely být šaty, ale malými rostlinkami. Na hlavě jí seděla velká koruna, která vypadala jako by jí vyrůstala přímo z týlu. Světle hnědé vlasy byly dlouhé tak, že nebylo snad ani možno určit jak., Byla monumentální, nádherná a věčná.

Nebyla člověk a nebyla dryáda.

"Gaia!" křikla Persephone a došla až ke trůnu. Královna vstala a laskavě se na ni usmála.

"Persephone." kývla na ni a objala ji.

Hade se nemohl zbavit jakéhosi zvláštního pocitu, že tu bytost zná, že s ní má cosi společného.

"Dlouho jsem tě neviděla." usmála se Gaia a podívala se na ni. "Všechno mi musíš povyprávět. Ale nejprve, představíš mi toho muže, kterého si přivedla?"

Lord Hade vystoupil ze stínu a cítil na sobě pohled všech přítomných dryád.

"Hade, toto je Gaia, královna Dryád, matka lesů." pronesla Persephone dramaticky a muž se uklonil.

"Je mi ctí, madam."

"A Gaia, toto je Lord Hade ze Západních ostrovů, je to můj..." zarazila se a pak se dokončila. "Přítel."

Bylo naprosto jasné, že to myslela v tom staromódním slova smyslu, ale i to bylo nádherné a Hadea to naprosto nadchlo. Byl tak nadšený, že si nevšiml, jak Gaia zalapala po dechu, když ho uviděla a v očích se jí objevilo zděšení, úlek a cosi velmi láskyplného.