Black Swan /CZ/

74.

Hádes seděl a když Persephone přišla, postavil se a usmál se. V ruce třímal hůl, která se za ty dva týdny stala skoro jeho součástí.

Koré zjistila, že rozdíly mezi Lordem Hadem a Hádem sice jsou v některých oblastech markantní, ale nikdy se netýkaly jí. Tak například, Bůh Smrti se téměř nikdy neusmíval, tedy s vyjímkou jeho ženy. Na tu se usmíval pořád, dokonce i jeho ledově chladné oči se rozzářily vždy když ji viděl. Když nevěděl, že ho Pers vidí, jakoby v nich byla krutost a nesmlouvavost, ale vždy když se na ni koukal, byly to Hadeovy oči. Ty oči, do kterých se zamilovala.

To ji utvrzovalo v její teorii o tom, že Lord Hade byla ta Hádova část, která ji milovala. Ta, která byla schovaná pod tou maskou, kterou musel jako Pán Smrti nosit. A ona ho milovala, dokonce se přistihla při myšlence, že vlastně miluje oba. I Boha Smrti, i jejího Háda.

"Koré za chvíli bude vrcholit podzim a nadejde zima. Je čas, aby ses rozhodla, jestli budeš chtít zůstat tady, nebo odejít se mnou. Nemůžu tady být, musím zůstat v Podsvětí. Je to moje poslání, nemůžu..." zarazila ho uprostřed věty a to tím, jak zvedla dlaň a přešla až k němu.

"Já to chápu," usmála se a chytila ho za volnou ruku "Jsi Pán Podsvětí. Musíš vládnout své zemi a svým... Stínům," zadívala se mu do očí a viděla mu na nich to nevyslovené zbožné přání, aby šla s ním.

"Musím," přitakal, ale nepožádal ji o to. Nechtěl ji do ničeho nutit. Chtěl, aby byla šťastná.

"Tak kdy odcházíme?" zeptala se jakoby nic a a uviděla, jak se mu rozzářila tvář.

"Ty chceš jít se mnou?" rozzářily se mu oči a stiskl jí ruku.

"Jistě. Jsi přeci můj manžel. A jsem si jistá, že jsem ti alespoň jednou slíbila, že tě budu následovat třeba i do horoucích pekel. A Podzemí tomu popisu odpovídá ze všech míst nejlépe," políbila ho na rty, jemně, lehce a usmála se. "Mimochodem, sestra na mou nabídku přistoupila."

"Ještě aby ne," zamumlal a trochu se zamračil, ale jen na krátkou chvíli.

"Kdy vyrážíme?" optala se Koré a Hádes ji pohladil po tváři, láskyplně, tak, že by nikdo nevěřil, že je skutečně Pánem Smrti.

"Hned."

__________

"Dávej na sebe pozor," políbil Persephone Rothbard na čelo a ona se zasmála.

"Ale tati," zakroutila hlavou a pozorovala, jak její matka cosi šeptá její sestře, "já se nebojím."

"Ale já ano," zasmál se Rothbard a Claudette se k němu přidala.

"Naše dcera se stává Královnou Smrti. Máme jisté obavy. Kdybys nebyla v tak dobrých rukách, nejspíš bychom se báli trochu víc," mrkla na Háda, který stál v dostatečné vzdálenosti, aby nekazil rodinné loučení. Usmál se s přešel blíž ke svojí manželce.

"Dám vám pozor na obě dvě," uklidnil je a položil Koré ruce na ramena. Byl šťastný, šťastnější, než kdykoli. Chtěla jít s ním, šla s ním, nebála se. Nebála se ničeho.

Odette cosi zamumlala, ale vlastně ani nechtěla, aby ji někdo slyšel.

"Rothbarde. Paní Claudette," uklonil se Hádes a jednu ze svých dlaní položil na Odettino rameno a s kývnutím hlavy zmizeli.

Rothbard a Claudette tam stáli, ve vstupní hale a koukali na místo, kde ještě před chvílí stály jejich dcery.

"Nějak rychle to uběhlo," pousmála se Claudette a Rothbard ji vzal kolem pasu.

"Uběhlo. A myslím si, že nám budou chybět. Ale alespoň budeme mít čas na všechny ty věci, které jsme chtěli dělat," usmál se a ona zvedla obočí.

"Věci?"

"Věci. Například už je to hodně dlouho, co jsme plnili naše manželské povinnosti, ženo. A ještě déle, co jsme je plnili někde jinde, než v ložnici," ušklíbl se Rothbard a ona se na něj otočila.

"A co tedy navrhuješ, muži?" políbila ho a on ji jednoduchým způsobem vzal do náručí.

"Knihovnu," mrkl na ni a ve vteřině se přemístili. Claudette se pousmála a seskočila na měkký koberec.

"Tady jsem strávila spoustu času a stejně se mi ty knihy nepodařilo seřadit."

"A ani je řadit nebudeš," rozmáchl rukama a objal ji. Pak ji políbil a přitáhl si ji k sobě, "Protože budeš mít moc práce se mnou."