Black Swan /CZ/

44.

Hade se probudil. Probudila ho bolest přicházející z pravé nohy, tak strašná a přitom tak očekávaná. Obličej se mu stáhl do bolestivé grimasy a otevřel oči.

"Už jsi vzhůru?" ozval se vedle něj hlas a on okamžitě zareagoval.

"Koré?"

"To mám za to. Už ani nepozná svoji vlastní sestru." zasmála se Lilith a on otočil hlavu na ni.

"Lilith! Jsi v pořádku. Jsou všichni..." Noha no zabolela tak, že musel na chvíli přerušit mluvení. "Jsou všichni v pořádku?"

"Všichni, s výjimkou tvé pravé nohy. Jenom  se všichni strachují o Persephone, ale já si nemyslím, že je to nějak vážné."

"Co je jí?" trhl sebou muž na lůžku, až ho zabolela noha.

"A už je to tady." protočila jeho sestra oči a pak mu odpověděla. "Je vyčerpaná, to jí je. Už čtyři dny téměř v kuse spí. Když se vzbudila poprvé, málem se nám tu zhroutila, když zjistila, že je moc slabá, než aby ti mohla pomoct a podruhé nás vyhnala ven pro bylinky na tvou ctěnou nohu."

"Takže je v pořádku?"

"Tvoje noha? Ne. Nejspíš už nikdy nebudeš chodit, bratříčku."

Hade se zarazil a už tak zachmuřený výraz se ještě víc zachmuřil. "To myslíš vážně?"

"Bohužel." Sklopila pohled a zamračila se. "Ale pokud jsem správně pochopila to co Persie žvatlala zatímco míchala ty bylinky, tak to by mělo pomoct. Máš pravidelné zábaly a taky bys měl vypít tohle." Natáhla k němu ruku se sklenicí s jakousi zelenou břečkou. Hade ji uchopil, zamračil se, lokl si a natáhlo ho.

"Co to k čertu je?"

"To se ptej tvojí milované." opáčila a muž se napil znova.

"Mohl bych ji vidět?" optal se on a prohlížel si přitom dřevěnou konstrukci, kterou měl zafixovanou nohu.

"Teď spí. A ty nikam nepůjdeš, to je vyloučeno. Ale zajdu se tam podívat a jestli bude vzhůru, dovedu ti ji." S těmi slovy vstala a opustila místnost, rázně a rozhodně. 

Hade si povzdechl a trochu se zamračil. Ta noha, jeho pravá noha. Přežila tolik bitev a teď toto. Nemůže z něj být mrzák. Ne teď. Kvůli ní.

Napil se a tentokrát už do sebe nalil zbytek sklenice. Bylo to odporné, ale jestli to mělo pomoct, tak třeba pořád.

Holeň ho bolela, neskutečně. Dokonce ho napadlo, jestli by nebylo lepší, kdyby o tu nohu nepřišel - ne, nebylo. 

V tom se otevřely dveře. Tedy, neotevřely se samy, otevřela je Lilith a dovnitř vstoupila Persephone, podpírána Styx.

"Hade." vydechla, rozzářily se jí oči a ona se vytrhla a doběhla až k posteli, kde se jí na tom samém místě jako předtím podlomila kolena.

"Koré!" křikl na ni a chytil ji za ruku, ale podle všeho byla v pořádku.

Lilith zatím vycouvala ven, společně se Styx a zavřely za sebou dveře.

Muž se pokusil vytáhnout dívku k sobě, aby nemusela sedět na zemi, ale jediné, co to mělo za následek bylo, že ho jen víc rozbolela noha.

"Omlouvám se ti, moc se ti omlouvám..." zašeptala a podívala se mu do očí.

"Za co? Zachránila jsi mě. Všechny jsi nás zachránila." usmál se na ni a ona zakroutila hlavou.

"Nemůžu ti pomoct. Nemůžu ti napravit tu spoušť v noze. Nemůžu."

"Koré, nemůžeš vždy všechno vyřešit sama. Některé věci se prostě stanou. A tz jsi úžasná. Ta kupole."

"To nic nebylo." přerušila ho a on zakroutil hlavou.

"Ty jsi nenapravitelná, víš to? Jednou, jednou pochopíš že ti nelžu a že jsi skutečně úžasná." zašeptal, políbil ji do vlasů a objal ji.

"Miluji tě." odpověděla a usmála se. Byla tak šťastná, tak šťastná, že je její milovaný téměř v pořádku a s ní.