Black Swan /CZ/

11.

Lord Hade čekal v knihovně až do setmění. Čekal až přijde Persephone, ale tak nějak tušil, že asi nedojde. Párkrát se ještě pokusil pírko zvednout, ale moc už mu to nešlo. Pořád musel myslet na to, jak moc se zmýlil, jak moc se zmýlil v ní.

Skoro jakoby byly dvě, jedna, kterou poznal, ta sebevědomá, nádherná Persephone, ta, která si získala jeho srdce a pak ta druhá, schovaná. Teď tu seděl a začínal si uvědomovat, jak naivní byl. Najednou celé jeho zapálení pro Persephone vypadalo i pro něj samotného skoro až trapně. Zamiloval se do obrazu, jenomže to nebyl problém. Teď už to chápal, teď už viděl, že se zmýlil. Ano, Persephone, kterou vídal byla impozantní a nádherná, ale pokud ji měl skutečně milovat a ne si to jen nalhávat, musel poznat tu, která je uvnitř.

"To přeci není jen tak." pronesl a postavil se, aby se protáhl. 

Persephone působila jako nekompromisní královna smrti, viděl ji tak a věděl, že i tohle je část její osobnosti. Kdyby ne, neschovávala by se za ni tak moc. Spíš jen potlačovala tu část své osobnosti, která si nebyla tak jistá, to aby působila silně.

Její druhé já, kdo byla? Přešel tam a zpátky po knihovně, zamračil se a pak došel až ke dveřím. Otevřel je a pokrčil rameny. Nepočítal s tím, že by se vrátila, nevypadala tak, když odcházela. 

Vydal se zpět do své ložnice. Potřeboval dospat předešlou noc.

____________

Persephone se s křikem probudila. Zalapala po dechu a pevně sevřela přikrývku. Nestávalo se to často, ale věděla co to je. 

Věštecké sny.

Popadla dech a položila si ruce na spánky, aby si vzpomněla a zapamatovala to, co viděla.

"Koré!" ozvalo se tlumeně, jakoby v její hlavě. Znala ten hlas, znala ho, ale neuměla si ho zařadit. Pak uviděla sebe, sebe jako z pohledu třetí osoby. Stála, neviděla kde, stála tam v kalhotách a bílé košili přepásané hnědou šněrovačkou. V středu hrudi ovšem rostl a sílil karmínový květ. 

Krev.

"Koré!" zase ten hlas a to slovo.

Zhluboka se nadechla a pak zase vydechla. Nemuselo to být nutně tak, jak to viděla, napadlo ji hned. Tohle nemusela být její smrt.

"Občas se to dá vykládat i jinak." zamumlala a položila nohy na studenou podlahu. Venku, nahoře nad jezerem už svítalo. První jarní paprsky prorážely vodní hladinu a přinášely naději.

Ale ne pro ni. 

Ten sen byl děsivý, ale možná neznamenal to, co si myslela. Stávalo se málo, že by se sny vyplnily přesně tak, jak je viděla, spíš musela najít skrytý význam.  Skutečný význam za tím co viděla.

"Koré?" pronesla a zamyslela se. To slovo jí bylo tak cize známé, tak zvláštně zvláštní. Měla pocit, jakoby se dávalo do pohybu něco velkého, něco dlouho očekávaného, ale neměla tušení co.

"Přicházím o rozum." zasmála se a zamračila se na sebe do zrcadla. Chvíli na sebe jen tak koukala a pak naklonila hlavu na stranu.

"Koré." zakroutila hlavou a sáhla po sponě na vlasy. Rychlým pohybem si sepnula vlasy do drdolu, a pomocí kouzla se oblékla. Dělávala to i normálním způsobem, ale dnes se jí nechtělo. Obula si boty a vydala se vzbudit Hadea. Chtěla dnes s jeho výukou hodně pohnout.

Pěkné svátky vám všem.