Black Swan /CZ/

12.

Persephone procházela chodbou vedle Lorda Hadea, když potkali Odette. Ta šla s tím mladíkem z plesu a zcela neskrytě mu projevovala náklonnost. Usmívala se jak hlupačka, nebo by to tak alespoň popsala Persephone.

"Ah, Pers, ráda tě vidím. Chtěla bych ti někoho představit." zašvitořila a zamrkala na mladíka.

"Hmm?" zamručela a prohlédla si dotyčného. Nic moc. Tedy podle ní, nic moc. Klasicky krásný, vysoký tmavovlasý muž byl přesně něco pro její sestru.

"Tohle je Tantalius, syn Merlina." zasmála se a Persephone pozvedla obočí. Lord Hade za jejím ramenem jen poslouchal a snažil se v tom zorientovat.

"Merlinův syn?" zamračila se a přešla k němu. "Těší mě, Tantaliusi. Ráda vás poznávám. Co si myslíte o aplikaci pradávné magie na lidské generační vývoje?"

"Že je to mimořádně zajímavé téma." odpověděl ihned a ona jen přikývla.

"Moc ráda si s vámi o tom někdy pohovořím." odvětila jen a podívala se na Hadea, aby mu naznačila, že už půjdou.

"Ráda jsem vás potkala, pane Tantaliusi." pronesla když už odcházela a zahýbala za roh.

"Merlinův syn?" zvedl Hade obočí a trochu ustrašeně se podíval za sebe.

"Blbec." opáčila a na obličeji se jí objevil spokojený úšklebek.

"Blbec? Není Merlin náhodou..."

"Je." skočila mu do řeči ona a rázně pokračovala v chůzi. "Merlin je. Ale tenhle holobrádek nemá tušení, která bije. Vliv Pradávné magie na lidské generační vývoje? Vždyť ten Tantalius nebo jak že se jmenuje nemůže ani vědět co to Pradávná magie je."

"A co to je?" optal se on a Pers se zarazila.

"Pradávná magie? Nic co by vás mělo trápit. Ale jestli to chcete vážně vědět, ukážu vám to."

______________

"Pradávná magie je tady dlouho, déle než si umíte představit. Ještě předtím, než se vytvořil svět tak jak ho známe tady byla. Pomáhala formovat život a říká se, že jediný, kdo ji může plně kontrolovat, jsou bohové. Vlastně je poměrně složité vůbec přijít na to, jak ji využít, nebo třeba jen najít. Není bezpečné si s ní zahrávat."

Hade koukal na Persephone a polkl několik poznámek a místo toho se jen prostě začal ptát.

"Vy se o ni zajímáte?"

"Velmi." posadila se do křesla a založila si ruce na prsou. "Ale nejsem hloupá, abych něco zkoušela. Pradávná magie je nebezpečná, Hade. Moc nebezpečná aby ji nějaký kouzelník plně zvládl."

"Nikdo se o to nikdy nepokusil?" zajímal se dál on.

"Ale ano, pokoušeli se. Ale nikdy nezbyl naživu nikdo, kdo by o tom mohl vyprávět."

Následovala chvíle ticha.

"Řekněte mi, Persephone, máte nějaké přátele?"

Dívka zvedla udiveně obočí.

"Mám. Co je vám po tom?"

"Zajímám se. Přijdete mi osamělá." usmál se na ni a ona mírně znervozněla.

"Mám přítelkyni. Ale teď nejspíš ještě spí."

"Spí? Je snad medvěd?"

"Ne." nepochopila jeho vtip a pokračovala. "Ona je dryáda."

"Dryáda?" zvedl on obočí, jak tápal v tom kdo, nebo co je dryáda.

"Konkrétně královna dryád. To je něco jako víla."

"Víla." vydechl jen Hade a vzdal jakékoli další otázky. Víla. Už jen čekal, kdy se okolo proběhne nějaký satyr.

A to nevěděl, že i ten se měl objevit.

"A vy..." pronesla Persephone jen tak a zadívala se do země. "Vy jste také poměrně dobrým společníkem."