Black Swan /CZ/

49.

Persephone stála uprostřed místnosti a nechávala na sobě doupravit zbytek jejích svatebních šatů, když se otevřely dveře a v nich stála poněkd udýchaná Styx. Celý den zařizovala detaily svatební hostiny, nosila květiny a pomáhala v kuchyni, takže když si ji Pers nechala zavolat, byla docela překvapená. Její paní už byla učesaná i oblečená, takže skutečně nevěděla, co by mohla chtít.

"Slečno, volala jste mě?" uklonila se trochu a popadla dech. Persephone přikývla a protože už ženy kolem ní všechno dokončily, poslala je pryč. Ihned jak se za nimi zavřely dveře, přešla k truhle a začala se v ní přehrabovat. 

"Která barva je tvoje nejoblíbenější?"

"Modrá. Asi jako ta, kterou máte na sobě." odpověděla a Koré se napřímila, v ruce držela nebesky modré šaty, které si přivezla, když tenkrát utekla z domu.

"Tyhle by ti mohly slušet." pronesla jen tak mimochodem žena ve svatebních šatech a začala jí je přiměřovat.

"Prosím?" Vykulila oči ona a udělala krok dozadu. "Co tím myslíte?"

Pers si povzdechla. "Víš, za to dobu co jsem tady, jsem potkala spoustu lidí. A poslední dva týdny mi každý říká, jak by měla vypadat moje svatba. Ale tak nějak mi zapomněli říct, že potřebuji něco jako dru... Družičku. Říká se tomu tak?"

Persephone totiž neměla nejmenší tušení, jak vypadají lidské svatby, protože čarodějové většinou svou lásku stvrzovali magií a ne podobnými ceremoniemi. Jediný důvod, proč její rodiče nosili prstýnky, bylo to, že její máti vyrostla jako člověk.

Vzpomínky na rodinu ji bolely. Neodpověděli na její dopis a nepočítala, že by dorazili. Bolelo ji to, ale z toho pochopila, že ji zavrhli. Marnotratná dcera, která si vezme teruncia. Nejspíš mají plné ruce práce s přípravou svatby pro jejich dokonalou Odette.

"Ano, družičku." vrátila ji do reality Styx a Koré přikývla.

"No a já znám jenom jednoho člověka na tomhle ostrově, který byl ke mě milý a který mi tak nějak... Přirostl k srdci."

"Slečno, to nemůžu. Jsem jen služebná..." Pers ji však zarazila.

"V první řadě jsi má přítelkyně. To já neříkám jen tak, Styx. A prosím, nevykej mi. Jsem Persephone."

Styx tam stála s otevřenými ústy, neschopna slova. Vůbec nechápala, co se to děje. Měla na ni jen dávat pozor.Neměla by se s ní přátelit.

"Děkuji." usmála se po chvíli a natáhla se pro šaty. "Takže ti mám jít za družičku?"

"Kdo jiný?"

________

"Jsi připravená?" Zeptala se Styx a Koré zakroutila hlavou a přehodila si závoj do obličeje. 

"Ani omylem." zasmála se nervozně. "Mám se vdávat a nemám nejmenší ttušení, co mám dělat."

"Vždyť sis to zkoušela."

"Ale stejně to pokazím." zamračila se pod tmavě modrým krajkovým závojem Persephone a napadlo ji, že kdyby jí tak nezáleželo na Hadeovi, utekla by. Všichni ti lidé v katedrále se přišli podívat na ni.

Varhany začaly hrát. Dveře před nimi se otevřely a Koré vykulila oči. 

"Styx, já to nezvládnu."

"Zvládneš. Představ si, že je tam jenom on. Vždyť tam jdeš kvůli němu. Ne kvůli jim."

Koré přikývla a vyrazila vpřed, zatímco Styx za ní nesla její vlečku. 

Vypadala překrásně. Šaty měla ušité z té látky, kterou dostala tenkráte v tom koši, takže byly v barvě půlnoční modři, která přecházela v purpurově rudou. Byly jednoduchého střihu, dlouhá kolová sukně přecházela do rudé až dole, takže to vypadalo s trochou představivosti, jakoby byly od krve. Korzetový vršek byl ozdoben červenými sklíčky, rukávy byly dlouhé na konci mírně rozšířené.  Na hrudi měla černou růži, skoro stejnou, jako byla ta, která byla na prstenu.

Závoj byl ve stejné barvě jako její šaty. V rukách držela kytici těch žlutých květin, které byly snad jediné, které na Ostrovech rostly.

Procházela uličkou, nádherná a krásná. Kráčela k Hadeovi, který stál u oltáře zády k ní ve své sváteční uniformě. V pravé ruce třímal hůl o kterou se opíral. Stříbrné vlasy se leskly v paprscích slunce procházejících vitrážemi v oknech. Vedle něj stála celá v černém Lilith a nakloněná k němu se koukala na dívku kráčící mezi lavicemi a cosi mu šeptala.

Dívka skoro nedýchala, když došla ke třem schodkům k oltáři, dokonce se jí málem podvrtl kotník. Vyšla až nahoru a usmála se, když se na ni Hade otočil. 

Neměl daleko od toho, aby zalapal po dechu. Vypadala nádherně. V těch šatech a s vlasy spletenými v copu kolem hlavy, na kterém byl připevněn závoj. Tomu všemu vévodil diadém, jakoby z černých růží.

Byla nádherná, krásnější, než kdokoli. Vypadala jako anděl smrti, byla překrásná.

Chytil ji za ruku a usmál se na ni a ona se na něj přes závoj usmála taky. Pevně sevřela jeho dlaň a ihned se cítila lépe. Cítila se lépe na to, že stála před plným kostelem lidí a všichni se na ni dívali.

Nechápala, proč to lidé dělají tak teatrálně, ale musela uznat, že se jí její svatba zatím líbila. Byla šťastná. Skutečně šťastná.

Jediné co vnímala byl Hade. Teplo jeho dlaně, jeho dech, jeho oči. Koukala jen na něj a on měl taky oči jen pro ni.

Ty oči. Jeho šedé oči, tak nádherné a tajemné.

Po chvíli modliteb se k sobě otočili čelem a Hade obřadně zvedl její závoj.  Ona se na něj podívala a zhluboka se nadechla, zatímco chytila jeho ruce do těch svých.

Hade začal svou přísahou.

"Já, Hade, Lord ze Západních ostrovů, bratr a syn, chci být tvým věčným průvodcem, tvým světlem ve tmě a tvou oporou. Persephone, jsi ženou, na kterou jsem čekal celý svůj dlouhý život a proto tě budu milovat a ctít, chránit a opatrovat tak dlouho, jak budou hvězdy na nebesích nad námi a věčná země pod námi. Žádám tě, aby ses stala mou a přísahám, že nedovolím, aby nás rozdělila ani smrt."

Koré to vehnalo slzy do očí. Polkla je a nadechla se. Ještě pevněji sevřela jeho dlaně a podívala se, jak se na ni usmívá. Milovala ho.

"Já, Persephone ze severu, dcera a sestra, chci být tvou průvodkyní životem i smrtí, tvou oporou a tvým světlem..." Nadechla se a urovnala si to, co chtěla říct. "Za svůj krátký život jsem nepoznala mnoho lásky, ale ty jsi jediný muž, kterého chci milovat.  Přísahám, jakože po dni přichází noc, že nezaváhám, neustoupím a nepolevím v tom, abych vždy stála věrně po tvém boku. Stanu se tvojí ženou a slibuji, že tě budu milovat a ctít a že nás ani smrt nerozdělí."

Klepala se, když ta slova pronášela, ale věděla, že je říká jen jemu.

Kněz svázal jejich ruce pruhem látky a naznačil rukou nad jejich dlaněmi kříž.

"Co bůh spojil, člověk nerozlučuj."

A od té chvíle až navždy byli Hade a Persephone mužem a ženou.