Black Swan /CZ/

73.

Dny plynuly jako voda v řece Zapomnění. Hádes se snažil trávit co nejvíce času v paláci v jezeře se svou milovanou, ale musel také zastávat své povinnosti. Tantalius, jak se jmenoval Odettin snoubenec se pomalu zotavoval, protože i z něj čerpala ta blonďatá stvůra energii. Persephonin stav se taky lepšil, už byla pomalu schopná chodit sama.

Jednou dokonce zašla navštívit svoji sestru. Odette seděla v rohu místnosti s pološíleným výrazem ve zjizvené tváři.

"Odette?" pronesla Koré, přesvědčená o tom, že jako budoucí Královna Podsvětí by měla být schopná odpouštět. Její sestra jen cosi mumlala, a tak Pers přistoupila až k ní a opatrně si sedla k ní na postel. Natáhla ruku a položila jí ji na čelo.

Odette vykřikla a pak se na ni podívala, konečně měla v očích i trochu rozumu.

"Persephone?" zvedla obě obočí a odtáhla se od ní. Uvědomovala si, co všechno udělala. Věděla, kdo její sestra je. Věděla, kdo je její manžel. Ukázal jí to.

Oslovená na ni jen koukala, koukala na ni a mlčela. Koukala na jizvu na její tváři, způsobenou podobným střepem jako byl ten, který ji připravil o život.

"Pokusila ses mě zabít. Zabila si mého manžela. Uvědomuješ si do jaké situace mě teď stavíš?" sykla po chvíli Koré a Odette se nadechla. Bála se jí. Snad poprvé v životě se někoho skutečně bála. Bála se své sestry, která teď byla Bohyně Smrti nebo tak něco.

"Ukázal mi co mě čeká. Jsem si vědoma svých činů a vždy jsem byla." pronesla, dostatečně hrdě, "Udělala bych to znova. Ne teď, ale kdybys mi řekla, že to takhle skončí, stejně bych to zkusila."

"Vím. Jsi moje sestra. Čekala jsem, že něco takového řekneš," pronesla Pers a ani se nepousmála. "Ale jsi moje krev. Nikdy jsem tě neměla v lásce a tys nikdy neměla v lásce mě. Nehodlám na tom nic měnit. Ale nechci, aby ses tu nadosmrti svíjela v šílenství. A dokonce ani nechci, aby si strávila věčnost v Tartaru. Věř mi. Byla jsem tam. Neposlala bych tam ani svého nejhoršího nepřítele, natož moji sestru."

"Já jsem tvůj nejhorší nepřítel." procedila Odette mezi zuby a Koré zvedla obočí.

"Nabízím ti tu záchranné lano. Tak neodmlouvej." sykla tmavovláska a dívka naproti ní přivřela oči a přikývla.

"A co mi nabízíš?"

"Tartar." pronesla Pers a Odette se zasmála.

"Tartar? Neříkala si náhodou, že..."

"Tartar je místo plné zločinců, vrahů a monster. Jsou tam uvězněni navždy, jenomže protože jsou to nejnebezpečnější bytosti na světě, nikdo je nechce hlídat. Přesvědčila jsem Háda, že bys mohla tuto pozici zastat."

Odette mlčela a koukala před sebe. "Nabízíš mi, abych hlídala zločince jako jsem já?"

"Kdo jiný než jeden z nich je může držet na jejich místě?" opáčila Koré a Odette se opřela týlem hlavy o zeď.

"Hádám, že ti asi trvalo dlouho, než si svého manžela přesvědčila, aby k něčemu takovému svolil." zasmála se blondýnka a Persephone přikývla.

"Nebylo to tak těžké, ale zabralo to čas. Takže přijímáš?"

"Mám snad jinou možnost?" opáčila Odette a Koré se pousmála.

"Nejspíš nemáš, to je pravda." řekla a chtěla ještě něco dodat, ale v tu chvíli se otevřely dveře a v nich stála Lilith, zamračená a pochmuřená. Trávila teď víc času v Podsvětí a bylo to na ní poznat.

"Švagrová, chtěl by s tebou mluvit," kývla na Pers a propálila pohledem Odette. Tu od přírody neměla ráda, ale bylo to oboustranné. Ale , abychom byli upřímní, nikdo neměl Odette rád. Snad s výjimkou Rothbarda a Claudette.

"Jistě. Taky jsem s ním chtěla mluvit, myslela jsem, že je dole."

"Byl, ale už se vrátil. Má něco, co s tebou okamžitě potřebuje probrat. Akutně." zatvářila se vážně Lilith a trochu z té vážnosti přenesla i na Koré, která se okamžitě postavila a beze slova opustila ložnici své sestry.