Black Swan /CZ/

75.

Koré, Odette a Hádes se objevili na břehu široké, černé řeky. Vypadalo to, jakoby byli v nějaké jeskyni a konečně, měli být v Podzemí, že? Stáli na molu a vedle nich stála ještě jedna postava.

Persephone ji znala, už když uviděla jasně modrou látku šatů bylo jí jasné, že je přišla přivítat Styx. Než ale stihla cokoli říct, uslyšela za sebou štěkot. Odette se otočila jako první a úlekem skoro spadla do vody, protože uviděla, jak se k ní žene tříhlavý pes.

Persephone jen pozvedla obočí a následně ho nakrčila, protože měla pocit, že ho zná. Tříhlavého psa?

Zarazila se a otočila se na Háda, který se zasmál a když k němu stvoření doběhlo, postupně podrbal všechny tři hlavy za ušima. "Hódný kluk," pochválil psa Bůh Smrti a pak se obrátil na svoji ženu.

"Seznam se drahá. Tohle je Kerberos."

Pers vykulila oči, protože jí došlo, odkud toho psa zná. Ten pes totiž byli ti tři psi, které měl Hade na hradě. No jistě!

"Kerberos!" zasmála se vítězoslavně a podrbala jednu z hlav, "Ker, Ber a Ros! Ty jsi mu ale syčák, Háde," usmála se a poplácala druhou hlavu mezi ušima. "Ty sis je vzal s sebou," dovysvětlila a usmála se.

"Jistě že vzal," usmál se on a nevšímal si Odette, která zírala ho vod řeky Zapomnění a cosi přitom mumlala o tom, že by radši na věky trpěla v Tartaru, než aby tady s těmi blázny trávila další hodinu.

V tu chvíli se ozvala i Styx: "Persephone, ráda tě tu vidím. Sice nechápu, proč jste se rovnou nepřemístili do paláce, ale nejspíš ti chtěl Hádes ukázat celý tvůj nový domov. Že, pane?" podívala se na něj a Bůh Smrti přivřel oči.

"Styx, nemyslíš si, že bychom mohli toho věčného neporozumění nechat? Jsi přítelkyně mé ženy, nechci aby..."

"Vše odpuštěno," skočila mu do řeči a než se Hádes stihl nadechnout a říct, že se vlastně za nic neomluvil, rozmáchla rukama a proudem vody k molu přihnala člun. Na něm stála postava v šedé kápi a Koré trochu couvla, když si vzpomněla, že podobně oblečen byl i Smrt.

"Ah, pan Hádes a jeho sličný doprovod. Smím se zeptat na jméno, má drahá?" ozval se převozník a podíval se na dívku. Byl to milý muž asi stejného věku jako byl její manžel a působil na ni skutečně příjemným dojmem.

"Persephone," usmála se a nechala si pomoci nastoupit do člunu.

"Tak Persephone. Dlouho jsme na váš příchod čekali. Já jsem Chánon, těší mě," představil se muž, nechal nastoupit i Háda s Odete a odrazil ode břehu. "Dnes máme mimořádný klid. Zatím jsem převezl jen asi padesát Stínů," pokračoval, ale to už mluvil k Hádovi. Ten přikývl a zadíval se do dálky na té straně, ze které přišli.

"Dnes jich nebude moc. A to je dobře. My tady budeme navždy," usmál se a políbil svou ženu do vlasů. Pak se zarazil a podíval se na Odette, která pořád koukala do vody. "Být tebou, nedívám se tam tak dlouho. Ne pro nic za nic se tomu říká řeka Zapomnění."

Odette mlčela  koukala tam dál. Pak se na něj otočila a mírně se pousmála, "Jistě švagře. Ale občas může být zapomnění i správná věc, ne?" zněla trochu mileji než předtím a tak Hádes jen pokrčil rameny a když se otočil, zjistil, že už se blíží k druhému břehu.

"Má drahá,"usmál se a následně, když přirazili k břehu jí i pomohl vystoupit, "Slavnostně ti představuji Podzemí." prohlásil, bouchl svou holí do země a zčistajasna se mu na hlavě objevila koruna a na ramenou ten plášť se zdobenými rameny, který Koré už viděla v jeho ložnici. "A doufám, že se ti tu bude líbit."