Black Swan /CZ/

41.

Ticho padlo. Padlo na celé město, celý Ilragorn se do něj propadl, tak náhle a nečekaně, až to bylo ohlušující. Lidé schovaní ve svých domech byli tak překvapení, že dokonce začali vycházet ven. První byla hospodská z taverny U Křivého drápu, společně s Minosem, který tam pomáhal schovat lidi, kteří byli na náměstí když bouře uděřila.

Obraz, který se před nimi a dalšími, kteří začali postupně vycházet z domů na náměstí, byl téměř biblický. Vedle sochy Koré stála Persephone s mírně pokrčenými koleny, jak nesla tíhu svého kouzla, s rukama nataženýma k nebi a jako Atlas nesla nebeskou klenbu. Mokré vlasy jí visely dozadu, jak měla zakloněnou hlavu.

"Koré." Vydechla hospodská, když si uvědomila, že jejich zachránkyně je k nerozeznání od jejich patronky. Nikdo ani nedutal, jak všichni s napětím pozorovali Persephone, kterak bojuje s tíhou bouře a jak udržuje paprsek proudící z jejích prstů pořád stejně silný.

A to ještě nebylo to nejhorší, co měla bouře v rukávu. Severně od ostrova se totiž vzedmula vodní masa a řinula se přímo na ně.

_______

Lord Hade vydechl a povolil stisk, kterým tiskl Coleen ke zdi, aby ji vlastním tělem ochránil před bouří. Vítr z nějakého důvodu utichl a on otevřel oči. Myslel si že umře. Nebo umřel? A jestli je mrtvý, proč ho tak ukrutně bolí pravá noha?

Otočil se a otevřel pusu úžasem. Vítr se před ním i se všemi kameny a troskami rozbíjel o světle modrý štít asi metr od něj. Když se pořádně rozhlédl, zjistil, že se jedná o jakousi kupoli, která držela jeho město v bezpečí.

"Koré." Vydechl s myšlenkou na svou milovanou, s tou samou, kterou měl před očima, když si myslel, že umírá.

Konečně, ten pocit měl pořád. Po pádu na kámen kus od něj měl totiž šílenou ostrou bolest prostupující celou holení. Dokonce měl pocit, že cítil, jak mu něco prasklo v místě nárazu a ne jednou.

Nepohnul s nohou. Když se pokusil, vykřikl bolestí a zaklel. Před očima se mu zatmělo bolestí a dokonce chvíli bojoval se ztrátou vědomí.

"Coleen." Procedil skrz zuby a cítil jak se mu samou bolestí berou slzy do očí.
"Coleen, musíš mi přivést pomoc. Myslím si, že jsem si zlomil nohu."

Nemyslel, věděl to. Dívka přikývla.a opatrně, pořád pozorujíc stěnu, do které narážel vítr, se vydala po obvodu hradeb k nejbližší bráně.

Hade se pokusil uklidnit dech, přemohl se a rukou si nahmatal zraněné místo. Když zjistil, že kůže zůstala neporušená, znatelně se mu ulevilo, al i tak mohl přes kalhoty znatelně cítit, jak se jeho holení kost roztříštila minimálně na tři kusy.

Znova zaklel.

V tu chvíli zvedl pohled a uviděl jak se přímo na něj žene vlna. Vlna vyšší než jakákoli budova v jeho městě. Automaticky se přitiskl zády k hradbě a pozoroval jak se vodní masa hrne na něj.

Myšlenkou utekl k Persephone a byl tak vděčný za to, že ji má, že je taková jaká je a že je zachránila.

"Všechny jsi nás zachránila." Zašeptal a zaskučel bolestí. Noha bolela jak ďas, zastiňovala mu myšlenky a vidění.

Vlna se rozbila o kupoli, ale kdyby tam kupole nebyla, spláchla by celé město. To už si ale Hade nestihl uvědomit, protože jeho bolestí stažená tvář se uvolnila tak rychle, jak rychle ztratil vědomí.

________

Hradba odrazila vlnu a pak hned další. Persephone se z hrdla vydral výkřik, ale jinak nikdo ani nedutal. Všichni stáli po obvodu náměstí, když tu náhle přestal paprsek svítit. Bylo to tím, že Koré už věděla, že víc nepotřebuje, že to nejhorší přešlo a že už víc stejně nezvládne. Hlava se jí pomalu vrátila zpět do vzpřímené polohy, jako kdyby to byla loutka a ruce zůstaly natažené k nebi. Oči se jí zvrátily zpět a ona viděla jak kupole od prostřed mizí a jak na zem kolem ní  dopadají kapky deště. Nevšimla si lidí kolem sebe, jen pomalu stáhla ruce k sobě a natáhla dlaň, aby ucítila chlad vody.

"Hade." Zašeptala, podlomila se jí kolena a ona vyčerpáním nespadla v nevědomí na dlažbu.

Co už ale nevěděla bylo, že v tu chvíli se k ní, i v dešti a větru rozběhli všichni, kteří to viděli a během chvíle už ji místní kovář nesl v náručí směrem do hradu.