Black Swan /CZ/

16.

Persephone vešla do knihovny a uviděla Lorda Hadea, jak stojí u okna a kouká ven.

"Hade?" promluvila na něj a on se otočil.

"Persephone! Zrovna jsem přemýšlel, kde jste."

"Měla jsem zlou noc." odpověděla a přešla k němu. "Na co koukáte?"

"Je to impozantní.  Palác pod vodou."

"Jistě." odpověděla ona. "Je to práce mého otce, to on ho potopil. Těžko říct, co ho k tomu vedlo."

"Nejspíš vrozená teatrálnost vaší rodině tak vlastní." zasmál se Hade a dívka ho zpražila naštvaným pohledem.

"Vtip." zvedl ruce nad hlavu on. "Nemusíte si hned všechno brát osobně."

Persephone zvedla obočí, ale nijak neodpověděla.

"Vám se nelíbí vaše jméno, že?" začal on a Pers si povzdechla.

"To už jsme řešili."

"Já vím, ale jestli se vám nelíbí, nemusím ho používat."

Dívka se na něj otočila a znova zvedla obočí. "Není to, že by se mi nelíbilo. Jen je takové... Neosobní. Persephone. To je jméno pro královnu, ale ne na běžné užívání."

"To je pravda, je to vznešené  jméno. Téměř mýtické. Ale jak víte, rád bych náš vztah posunul na poněkud osobnější úroveň."

Dívka se od něj trochu otočila, aby schovala jak se červená, ale on si toho stejně všiml.

"A jestli je Persephone neosobní..."

"Jak mi chcete říkat?" zeptala se rovnou ona a podívala se mu do očí. Hrome, ty oči...

"Můj lid používá to jméno jako jméno patronky jara." protahoval to úmyslně on a ona nepřestávala zkoumat ty šedé oči, nádherné a tajemné.

"Tak jak?" optala se znova, ale nebylo to agresivní, ta slova zněla spíš nepřítomně.

"Koré."

To slovo Pers vyděsilo a překvapilo zároveň.

"Koré?" zopakovala opatrně a vzpomněla si na své sny. I když, možná tohle to mělo znamenat. To, že jedna její část umře, zatímco ta druhá se znovuzrodí jako Koré.

"Říkáte patronka jara? Nevypadám jako patronka jara. Spíš jako bohyně smrti."

"Proč byste nemohla být obojí?" usmál se na ni a chytil ji za ruku. Ona sebou trochu cukla, ale nevytrhla se mu. "Jste krásná jako jaro a mocná jako smrt. Jste Persephone, pro všechny, ale pro mě, pro mě budete Koré."

"Koré." zopakovala a přikývla. "Na to bych mohla přistoupit."

Hade zvedl obočí. "Vy neprotestujete?" Tak nějak čekal, že s tím nebude souhlasit, že mu něco vmete do obličeje a naštve se, ale ne. Ona souhlasila.

"Koré se mi líbí. Ale smíte mi tak říkat jen vy." Ani nevěděla, proč to říká, ale Hade jí byl tím nejbližším a tak nějak se rozhodla mu věřit. Komu jinému?

Věřit. Někomu věřit.

"Jak si přejete." odpověděl trochu překvapeně a ona se trošku usmála. 

"Jste neskutečně okouzlující, když se smějete."  pronesl a jen se na ni díval. Díval se na ni a napadlo ho, že nejspíš skutečně přišel na to, co jeho život, i když poněkud skomírající, potřeboval.

Tuto modrookou tmavovlasou čarodějku, s kůží, která nejspíš nikdy nespatřila sluneční svit a tváří, která se mohla rovnat pohanským bohyním krásy a která jakovy zásahem osudu doposud nepotkala muže, který by se k ní choval hezky. Jakoby tu na něj čekala, jakoby mu byla předurčena.

Chvíli měl pocit, že to celé chápe, na chvíli mu všechno dávalo smysl, ale pak se myšlenka ztratila, stejně jako se objevila, v mrknutí oka.

"Měli bychom pokračovat v práci." přerušila láskyplný moment dívka a přešla zpět ke stolu. "Musíme toho ještě spoustu zvládnout."