Black Swan /CZ/

2.

Lord Hade přešlápl z nohy na nohu, upravil si kabát a rozhlédl se. Stál ve vstupní hale, kolem něj probíhali sem a tam lidé, nosili vázy a vůbec si ho nevšímali. Jemu to ale nijak nevadilo, konečně, byl v zámku pod vodou a měl se potkat s jedním z nejmocnějších čarodějů, které kdy nosila tato zem.

Na sobě měl svoji tmavě modrou sváteční uniformu a černé kalhoty. V armádě už nebyl, ale tak nějak nevěděl, co jiného by si měl obléct. Pravdou bylo, že své vojenské kariéře, která mu byla předurčena jeho postavením druhého syna, obětoval všechno, celý svůj život.

Byl zvyklý čekat. Jeho protáhlá, ostře řezaná tvář už měla něco za sebou, vrásky ji již neodvratně poznamenaly. Do čela mu padaly kudrlinky nyní již šedivějících vlasů a vždy, když se mu dostaly do zorného pole bodlo ho u srdce, protože mu došlo, že má za sebou skoro celý svůj život a nemá nikoho.

Jeho vysoká, hubená postava vyčnívala ještě chvíli ve vstupní hale, dokud pro něj nedošel jeden z kolem se neustále prohánějících komořích.

"Pán vás přijme ve své pracovně." promluvil jen a pokynul rukou, aby ho následoval. Hade vyrazil nahoru po schodech s vojenskou přesností jemu tak vlastní. Kolem něj pokračoval čilý ruch a on měl pocit, že se tu má odehrát něco velkého, něco úžasného. Tak dlouho na tu schůzku čekal, že když ho komoří postavil před zavřené dveře na konci jedné chodby, skoro nevěřil, že se to skutečně děje.

Zaklepal a dveře se samy otevřely. Před ním, za svým stolem seděl Rothbard jeho plavé vlasy kontrastovaly s jeho černým oděvem. Jeho pověst ho předčila. Lord Hade vešel dovnitř a se slušností jemu vlastní se ani nerozhlédl a uklonil se.

"Je mi ctí vás konečně potkat." pronesl zvonivým hlasem a kouzelník přikývl.

"Lord Hade ze západních ostrovů. Svou schůzku se mnou žádáte již nějakou tu dobu. Proto bez zbytečného protahování přímo řekněte, co chcete." odpověděl mu Rothbard s kamennou tváří, opřený ve svém křesle. Vypadal mladší než muž před ním, ale ve skutečnosti měl o pár set let více.

"Víte, má žádost je poněkud zvláštní. Zcela jistě znáte můj původ."

"Pokračujte."

"Má babička byla čarodějka. Není to jen dohad, ví se to. Jenomže protože kouzelnické geny se smísily s lidskými, její potomci nebyli obdařeni stejnou schopností jako ona."

Rothbard mlčel. Zásadně nesouhlasil s tím, aby měli kouzelníci a lidé děti.

"Jenomže já, já jsem nějaké schopnosti získal. Není to nic velkého, ale rád bych je rozvíjel, protože už nemám co jiného dělat. Nic nemám, chápete?"

Rothbard zamručel.

"Takže vy chcete..." zvedl obočí a nakrčil nos. "... Abych co?"

"Abyste mi ukázal, co a jak mám dělat."

Rothbard se rozesmál a smál se ještě chvíli.

"Ne."

To slovo bodlo Hadea jako nůž do srdce. Nic jiného neměl, nic jiného mu nezbývalo a on doufal, že zrovna tohle by mu mohlo poskytnout tu jiskru, novou naději, světlo do života.

"Prosím vás."

"Ne. Nemám čas, nezvládnu něco takového, ani omylem. Jsem velice vytížený muž, Lorde Hade. Já nejsem soukromý učitel magie."

A v tu chvíli, ve chvíli, kdy se místností rozlehl další, třetí, dívčí hlas, došlo šlechtici jak velkou chybu udělal, když se při vstupu neohlédl.

"Ale já bych mohla být."