Black Swan /CZ/

15.

Persephone seděla v křesle naproti Hadea a koukala na něj.

"Tak mi ukažte co umíte. Už jsem toho viděla dost, ten kousek s knihou byl povedený, ale chtěla bych vidět, co dokážete."

Hade přikývl a zadíval se na ni. Trochu se pousmál a začal se soustředit. Nakrčil obočí a křeslo, ve kterém dívka seděla se odlepilo od země a vzneslo se asi dvě stopy nad podlahu.

"Přesvědčivé." přikývla Pers a trochu sebou trhla, jak křeslo dopadlo zpátky. Bylo to jen necelé dvě hodiny od incidentu v její ložnici a ona si pořád ještě nebyla jistá, jestli je to všechno skutečně tak, jak to chápe.

"Děkuji." usmál se on a dívka přikývla.

"Začínáte chytat i tu kouzelnickou teatrálnost." poznamenala a chtěla ještě něco dodat, když tu se za ní otevřely dveře.

"Otče?" pronesla jen tak, věděla, že je to on. Nemusela se ani otáčet.

"Persephone, Lorde Hade." odpověděl a šlechtic, který na něj měl výhled jen vstal a místně se uklonil.

"Pane."

"Co děláte?" zajímal se Rothbard dál, ale nevypadal, že zrovinka kvůli tomu přišel.

"Trénujeme levitační kouzla." opáčila dívka a otočila se na něj. "Chceš se podívat? Lord Hade dělá pokroky."

"Ani ne." zvedl kouzelník obočí a přešel dál. "Jen jsem se chtěl vědět, jestli je všechno v pořádku."

"Proč by nebylo?" zvedla obočí Persephone.

Rothbard se zamračil. Vlastně ani nevěděl, proč sem tak vrazil. Nenáviděl, vyloženě nenáviděl ten fakt, že jeho dcera, jeho starší a rozumnější dcera tráví tolik času s nějakým terunciem, něco takového bylo neslýchané. 

Zamručel. Pak se otočil a odešel, nechal je tam samotné.

"Váš otec mě nemá rád." okomentoval to Hade a posadil se.

"Můj otec nemá rád většinu lidí." opáčila dívka a pokrčila rameny. "Prostě se s tím smiřte."

"Myslím si, že se mu nelíbí můj původ." pokračoval muž a zamračil se.

"Nelíbí." přitakala a povzdechla si. "Otec je prostě takový. Ono ho to nakonec přejde."

_______

Persephone si rozčesávala vlasy a dívala se ven z okna. Na jezerním dně se proháněly ryby a ona se mírně pousmála.

Jako jarní jitro, ve kterém zůstává zimní chlad.

To bylo asi to nejhezčí, co jí kdy kdo řekl. Ta slova se ji vryla do paměti, zůstala tam  uložena hned vedle zaklínadel na otevřené rány a plasmových paprsků. Lord Hade. Nenapadlo by ji, že zrovna on bude mít zájem o někoho tak... Nepřátelského, jako je ona.

Tlumeně se zasmála.

"Já? Proč já, Hade? Copak tě na mě tak zaujalo?" zamumlala si pro sebe a posadila se na postel. Otevřela knihu a zadívala se na pokročilé transformační formule před ní. Dnes večer měla ještě spoustu práce a ona musela zvládnout spoustu věcí, než aby se zdržovala s takovými malichernostmi. Co se má stát, stane se.

_______

Té noci se Persephone probudila s křikem, opět. Opřela se na loktech a koukala do tmy, zatímco jí v hlavě pořád doznívala slova, která slyšela.

"Koré!"

Ten samý výjev, ona a krev na její hrudi. 

"Co to znamená, tak co to znamená?" zašeptala do ticha a rozhlédla se. Ale ten hlas, který na ni křičel, ten znala. Teď už byla schopná ho rozeznat, teď ano.

Patřil Lordu Hadeovi.

_______

Hade si lehal do svého lůžka, když na to konečně přišel. Oči se mu rozzářily věděním a nadšením, jakoby objevil něco dlouho ztraceného

"Koré." pousmál se a přikryl se peřinou.

"Koré."