Black Swan /CZ/

62.

Styx se pousmála. "To jistě jsi. Dokonce by se dalo říct, že už téměř jsi Bohyní Smrti," odpověděla Styx a Persephone hrdě zvedla bradu.

"Tak mi to řekni. Řekni mi jak to bylo. Protože zatím nechápu téměř nic," ptala se dál Koré a nespouštěla pohled ze své sochy. 

"Dobrá, tedy," začala Styx a vydala se směrem ke trůnům. "Hádes, nebo Hade, chceš-li byl dlouhou dobu sám. I rozhodl se zeptat Orákula, jest..."

"Orákula?" skočila jí do řeči Pers a všimla si, že trůny jsou kované, čalouněné purpurovou látkou.

"Orákula. Jedná se o knihu, ve které je nadepsán osud každé živé bytosti, tedy i jeho. A když jí listoval a ptal se na svou budoucnost, nenašel v ní nic jiného než podobiznu překrásné dívky s havraními vlasy a pomněnkově modrýma očima. To byla doslovná citace."

Persephone zvedla obočí. Tohle znělo divně. Z nějakého důvodu jí to nedávalo smysl. Styx pokračovala:

"Lilith ho tenkrát musela zarazit, jinak by ten list z Orákula vytrhl a to by mohlo mít nepředstavitelné následky." 

Koré zvedla obočí. "Lilith?"

"Ano, Lilith. Hádesova sestra," přikývla Styx a Pers už ani nekulila oči. Už se ničemu nedivila.

"Tak ona je skutečně jeho sestra?" zeptala se skoro bez výrazu v hlase, poněvadž se smířila s faktem, že se asi zbláznila.

"Ano. Víš, on je Hádes poněkud impulzivní a když si něco zamane..."

"Všimla jsem si," skočila jí do řeči Persephone a přistoupila ke svojí soše. "A co se dělo pak?"

"Pak? Hádes si nechal její tvář obkreslit. Upnul se k myšlence, že je mu tato dívka souzena a zcela upřímně, všichni kolem něj rovněž. Představa, že by na to nemusel být sám nás potěšila, protože i já, a to je co říct, mám našeho Boha Smrti docela ráda."

Zatímco to Styx vyprávěla, Koré koukala na sochu svého manžela a přemýšlela, jestli se zamilovala skutečně jen omylem, nebo si vážně byli souzeni.

"Nechal jí vytesat sochu a postavit trůn, to aby byl připravený, až se objeví. A tak to bylo celá tisíceletí."

Koré na to neodpověděla, jen se zarazila uprostřed pohybu hlavou. "Tisíceletí?"

"Ano. Tady dole měříme čas trochu jinak než vy tam nahoře, ale věř mi, plyne zde stejně."

"Takže on..." začala, ale nebyla si jistá, jak to zformulovat. Styx ale ano.

"Ano, má drahá. Miloval tě tisíce let a ty tisíce let na tebe čekal," řekla a všimla si, že Persephone se od ní odvrátila, jak se snažila skrýt slzy, které se jí objevily v očích.

______

Hade se postavil a hřbetem ruky si setřel krev, která mu po ráně vytryskla z nosu. Nic vážného, ale zamračený byl tak, že by to vyděsilo snad i mrtvého. 

Tedy, on uměl děsit mrtvé, bylo to prakticky jeho povolání, ale o tom snad jindy.

Claudette nebyla schopná se do toho vložit, jen si sedla na pohovku a vyděšeně koukala. To co se právě dozvěděla ji natolik zlomilo, že nevnímala co se děje.

"Nechal si ji umřít? Ty jsi nechal moji dceru umřít?!" Zakřičel Rothbard a kouzlem strhl závěs z okna.

"Nenechal jsem ji umřít. Kdybyste nebyl kretén a poslouchal mě, tak bych vám to možná i stihl říct. A laskavě mi netykejte." Pokusil se uklidnit Hade, protože kdyby se skutečně naštval, mohlo by to vyvolat rozruch.

"Můžu ti tykat jak chci, protože já jsem Rothbard, jsem starší než si umíš představit!" křikl čaroděj zaslepený žalem. "Nejen, že jste mi odtáhl dceru, vy jste ji i nechal umřít!" S poslední větou se rozběhl a praštil ho pěstí do břicha. Hade se ovšem nenechal a jednoduchým chvatem, který se naučil na vojně ho srazil k zemi.

"A teď mě laskavě poslouchej, Rothbarde, poslouchej mě, poněvadž už mi dochází trpělivost. Persephone není mrtvá a ty by sis příště měl lépe zjistit s kým že máš tu čest," sykl Hade a položil muži pod sebou ruku na čelo.