Bylo po večeři a já šel tak, jak jsem dostal rozkaz do kuchyně, kde už nikdo nebyl. Dal jsem všechny talíře do velkého umyvadla a začal je mýt radši hned, protože za půl hodiny jsem zase musel do posilovny. Umýval jsem je co nejrychleji, ale ovšem co nejlépe to šlo.
,,Ženská v domácnosti.'' ozval se odněkud ten otravný hlas. ,,Pokud mi nechceš pomoct, tak vypadni.'' odpověděl jsem bez nálady. ,,Ale, ale štěně vrčí.'' zamlaskal a vyšel zpoza rohu. Já nepřestával nádobí umývat, abych to stihl. ,,Nech si ty kecy a radši mi pomož!'' mrskl jsem po něm nějakej hadr, ale jinak jsem se věnoval nádobí. ,,Ne, ne ty jsi ženská. Viděl jsi snad někdy chlapa mejt nádobí?'' najednou na mě mluvil jako na kamaráda. ,,Ano viděl.'' odpověděl jsem stroze.
,,Tak pomůžeš mi?'' došly mi nervy. Štvalo mě, že mě jen sleduje a nic nedělá. ,,Hmmm... Prosíš mě o pomoc?'' jakoby mu to nebylo jasný. Jenže já to nechtěl přiznat. ,,Ne zvládnu to i bez tebe, ale neuškodilo by ti, kdybys taky někdy pohnul tím svým zadkem a udělal něco, co je dobré pro druhé a ne jen pro tebe.'' vydechl jsem otráveně a otřel jsem už asi stopadesátý talíř.
,,Dobře pomůžu ti... Ale když pak pomůžeš ty mně.'' řekl to potichu a zvláštním tónem. ,,Podle toho s čím...'' mrkl jsem na něj, ale celkem mě zajímalo, co by po mně mohou chtít. ,,S mojí touhou.'' zavrněl a dýchl mi na krk. Ztuhl jsem a málem jsem upustil talíř který jsem právě umýval. Jenže tohle nejde. ,,Ale ty ... Přeci nejsi gay...'' vydechl jsem tiše a rozklepanou rukou jsem utřel talíř. ,,O tom nemluv! A už vůbec to nikomu neříkej!'' mluvil tiše, svůdně a zároveň dominantně.
Bylo mi jasné, že když o tom kdekoliv řeknu, jen se mi vysmějí a akorát dostanu dalších pár ran. Ale Yoongimu to řeknu. ,,A co když to odmítnu?'' ušklíbl jsem se. ,,Tak tě stejně dostanu.'' zašeptal a zkousl mi jemně ret. Hlasitě jsem vydechl. Ne! Co to dělám? Odstrčil jsem ho. ,,Ne Tae. Tobě se prostě nepoddám.'' řekl jsem sebejistě a uklidil jsem další talíř. ,,Však ty ještě změníš názor.'' zmáčkl mi zadek. Jeho dotek mi působil motýlky v břiše. Tohle, ale bylo něco čeho čeho jsem se bál. Něco k němu cítím. Respektive ne já, ale moje tělo.
Ahoj!💖 Konečně můžu zase psát a jelikož jsme svou ztracenou knížku našla 😂🙏🏻 takže doufám že vás to bude bavit jako doposud! Saranghae!💜
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
