Ráno jsem neměl sílu se mu podívat do očí. Nevěděl jsem kolik si toho pamatuje ale i tak. Bylo mi ho líto ale jestli to co řekl byla pravda ... To jsem zaručit nemohl.
,,Kolik si toho pamatuješ?'' poprvé za celé ráno jsem promluvil. ,,Všechno.'' usmál se. ,,A?'' nechápal jsem co tím přesně myslí. ,,A můžu ti říct i teď běž alkoholu že jsem všechno co jsem řekl a udělal myslel vážně a že toho nelituju.'' mrkl na mě a rozhodil mě tím. ,,J-já potřebuju čas.'' vydechl jsem. ,,Dobře to chápu ale řekni mi. Máš mě opravdu rád tak jak jsi říkal?'' podíval se mi do očí a já se v nich opět utápěl. ,,Já... Ano.'' vykoktal jsem a lehce jsem se usmál.
,,Yoongi ale fakt!'' už mi zase nevěřil. Ano... Opět byla řeč o Taehyungovi. ,,Promiň ale takovej prostě V není.'' s úsměvem mě sledoval. ,,Proč bych ti měl lhát? On se prostě změnil!'' rozhazoval jsem rukama. ,,Že by se měnil kvůli tobě? Moc si věříš.'' dělal si z toho srandu a ačkoli jsem to nedával najevo hodně mě to mrzelo. ,,Tak ho sleduj jak se chová.'' bránil jsem svou PRAVDU. ,,Tak to jsem zvědavej.'' ušklíbl se. ,,Ale teď bychom hlavně měli jít.''
Rozběhli jsme se na nástup. Když se můj pohled střetl s Taehyungem lehce jsem se usmál. On taky a mrkl na mě. Zařadil jsem se na své místo. Fascinovali mě zamilované pohledy mezi Hobim a Yoongim. Byli spolu roztomilý.
Tak dneska zase vydám pár kapitol 🥰
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
