Military | Vmin

83.

Sice jsme museli rychle na výcvik, ale Tae mě zdržel. Neříkám, že to nebylo pěkné zdržení, ale měli jsme minutu na to, se tam dostat. Tae mě držel za ruku a běželi jsme. Stihli jsme to úplně těsně. Yoongi se culil, bylo mu jasné, o co šlo. Věděli to podle mě úplně všichni, ale to mi teď bylo jedno. Teda až na Jinovu partičku. Divně si mě prohlíželi. Divněji než obvykle. Bál jsem se toho.

Zůstali jsme stát v pozoru, zatímco nám poručík vysvětloval cvičení. Dneska zase bylo děsný vedro. Yoongi a Tae se mě pořád ptali, jestli jsem v pohodě, protože v posledních vedrech jsem kolaboval. Vždy jsem odpověděl, že je vše v pořádku a taky bylo. Celý tento výcvik jsem zvládl bez problémů.

Na jídle jsem seděl mezi Taem a Yoongim. Takhle sedíme snad od doby co jsme se s Taem usmířili. Přestože jsme hlad neměl, snědl jsem to všechno, protože jsem nevěděl, když bude další jídlo.

Když jsme odcházeli Tae si mě přitáhl a pohladil mě po tváři. Já se usmíval. Vždy když jsem se mu díval do očí, byl jsem v jiné dimenzi. Všiml jsem si ale i přímo vraždícího pohledu od Jina a ten pohled patřil mně. Tam ti dva ho drželi a něco mu říkali. Vypadalo to, jakoby ho uklidňovali. Začal jsem se radši naplno věnovat Taemu. Získali jsme si pozornost téměř všech. Políbil mě a já spolupracoval. Do doby, dokud nás někdo nerozdělil.

,,Ty hajzle!'' zařval na mě Jin. ,,Malej, hnusnej parchante!'' držel mě za límec a já stěží polkl. ,,Jine co- co blbneš?'' pomalu jsem zapomněl, jaký to je mít strach z někoho jiného. ,,Já tě varoval, tolikrát jsem ti to říkal, ale tys mě neposlechl!'' vrčel mi těsně u obličeje. ,,Jine přestaň! Pusť ho a táhni!'' ozval se Tae. ,,Ty se do toho nemotej! Jsi stejnej parchant jako on!'' odsekl, což mě vytočilo. ,,Do prdele pusť mě!'' strčil jsem do něj, ale on mě zmáčkl ještě víc. Periferně jsem viděl, jak do jídelny přišel poručík. Sledoval nás. ,,Seokjine, říkám ti to ještě jednou a naposledy. Nech nás bejt!'' snažil se Tae a vydal se za náma. Snažil jsem se ho od sebe dostat, ale on byl silnější a přitlačil mě na zeď. ,,Prosím, nedělej to.'' pípl jsem. ,,Dobrou noc Jiminie...'' ušklíbl se a dostal jsem pořádnou ránu pěstí do obličeje a zároveň jsem druhou dostal od zdi. Zavrávoral jsem a cítil, jak mě Jin pustil. Slyšel jsem Taeho jak volá moje jméno, ale

Taehyung:

Rozběhl jsem se za bezvadně ležícím andílkem. ,,Ty zmrde!'' procedil jsem mezi zuby, když jsem procházel kolem Jina. Viděl jsem, jak Jiminovi teče krev z nosu. Doběhl jsem za ním. Jina si odvolali poručíci. Vedle mě se objevil Yoongi. Starostlivě se na něj díval. ,,Vezmu ho na ošetřovnu.'' řekl jsem tiše a vzal to nevinné, drobné tělíčko do náruče. Yoongi přikývl a odešel k Hoseokovi. Já Jimina donesl tam kam jsem řekl, kde se o něj postarali.

Jin, co jsem slyšel, dostal ne jednoduchý trest, ale mě to bylo v tuhle chvíli jedno. Jimin už byl v pořádku a nám zbýval poslední den celé vojny. Byl to děsně zdlouhavý den, ale přesto se pomalu chýlil ke konci.

Leželi jsme s Jiminem vedle sebe a objímali se. ,,Půjdeme zítra k nám, nebo k tobě?'' zeptal se. ,,Hm... Myslím, že na tom nesejde. Klidně můžeme ke mně.'' usmál jsem se. ,,Tak jo, těším se, až odtud na dobro zmizíme.'' vydechl a já si ho k sobě víc přitáhl. ,,Ani nevíš jak já. Navíc s tebou.'' dal jsem mu pusu na krk. ,,Díky, že tě mám.'' šeptal a já ho drbal na zádech. ,,To já děkuju za tebe. Díky tobě jsem lepší člověk.'' on se usmíval. Byl neskutečně roztomilej. ,,Taetae...'' miloval jsem, když mi tak říkal. ,,Chtěl jsi říct, že SPOLU jsme lepší lidi.'' řekl tiše a začal mě hladit ve vlasech. ,,Máš pravdu, ale teď spinkej.'' dal jsem mu pusu do vlasů. ,,Dobrou noc.'' zívl si. ,,Miluju tě.'' šeptl jsem. ,,Já tebe taky...'' zamumlal a usnul. Usmál jsem se a po chvilce jsem také zabral.