10.

182 8 1
                                    

Dnešní odpoledne bylo velice náročné, jelikož pršelo. Ono když se vám to všechno promočí, váží vše mnohem víc.

Konečně přišel čas na oběd. Doufal jsem, že oběd bude lepší než snídaně. Mé přání bylo zřejmě vyslyšeno a oběd se dal jíst. Nebylo to nijak špičkové, ale najedl jsem se. Měli jsme půl hodiny na strávení, než nám začne další výcvik a tak jsem rychle zmizel v pokoji. Taehyung tu přesně tak jak jsem si myslel, nebyl. A upřímně teď jsem byl rád. Byl jsem na něj až moc naštvanej. Zajímalo mě, co se stalo mezi ním a tím klukem, kterému ublížil. Rozhodl jsem se to tedy zjistit, zvedl se z postele a vyšel ho hledat.

Nemusel jsem hledat dlouho a našel jsem ho s nějakým dalším klukem. O něčem zapáleně mluvili. Odkašlal jsem si tedy, abych na sebe trošku upozornil. Ten ''zraněný'' ke mně zvedl oči a usmál se. Myslím že nebudou zlí. ,,To jsi ty!'' řekl nadšeně místo pozdravu. Také jsem se pousmál. ,,Ano, jsem to já.'' podíval jsem se na toho druhého. Jenže ten mě jen zabíjel pohledem. To kamarád asi nebude. Jen jsem si zlehka povzdychl.

,,Díky, že jsi mi pomohl!'' usmíval se. Zdálo se mi, že ho vůbec nic netrápilo. ,,Nemáš zač.'' mrkl jsem na něj. ,,Jsem Jung Hoseok.'' podal mi ruku. ,,Já Park Jimin. Těší mě.'' potřásl jsem s jeho rukou. ,,Každopádně on se jmenuje V.'' ozval se chladně ten druhý. On, ani nikdo jiný mi však nebude rozkazovat. Jen jsem nad tím pokrčil rameny. Otočil se k nám zády. ,,Uvidíme se později Hobi.'' řekl přes rameno a odešel. Zpátky jsem navázal oční kontakt s Hoseokem.

,,Kolikrát ti Taehyung ublížil?'' starostlivě jsem si ho prohlížel. Hoseok zesmutněl. ,,Skoro každý den...'' pípl skoro neslyšně. ,,Ale nesmíš mu říkat - Taehyung.'' jeho jméno vyslovil skoro neslyšně. Nechápal jsem, proč se ho tu všichni tak moc báli. ,,Vždyť je to jeho jméno!'' pořád jsem nechápal. Nevěřícně na mě koukal. ,,Ale proč ti to dělá?'' naklonil jsem hlavu. ,,Já nevím. Jen tak. Když má náladu. Nebo aspoň tak mi to jednou říkal.'' povzdychl si a já opět pociťoval zlost. ,,Tak to skončí.'' sebevědomě jsem se na něj usmál. Tohle si Taehyung za rámeček nedá.

Military | VminKde žijí příběhy. Začni objevovat