Jimin:
Drželi jsme se s Taem za ruce a šli jsme k němu. Oba jsme se usmívali a štěstí mezi námi se navyšovalo. Celý dva roky jsem měl za sebou a teď už žádná povinnost. Spát do kdy chceme, celý den být spolu a hlavně nemuset nic. ,,Jimine?'' usmál se. ,,Ano?'' úsměv jsme mu opětoval. ,,Zajdeme si někam na jídlo?'' oči se mi rozzářily nadšením. Budu moct s ním jít mezi lidi a být hrdý na to, že je můj a já jeho. Přikývl jsem. ,,To bych strašně rád...'' vydechl jsem zasněně. ,,Tak jo, hodíme si věci domu a půjdeme.'' zase se usmíval. Byl to úsměv, který jsem na něm miloval. Spokojenej úsměv.
,,A jak daleko to-'' schoval jsem se za Taeho, jelikož v křoví něco zapraskalo. ,,Klid.'' šeptl a ruku mi pevně stiskl. ,,C-co to je?'' šeptal jsem vyděšeně. ,,Já nevím. Hlavně tiše.'' víc jsem se k němu natiskl. ,,Ať je to cokoliv a my umřeme, tak ti chci říct, že tě miluju.'' šeptal jsem v panice, dokud ze křoví nevyletěl malej ptáček a já i Tae nedostali záchvat smíchu.
Když jsme se v klidu dostali domu, uklidili jsme si věci a oba si dali sprchu. Oblékli jsme se a vydali se vstříc večeru, patřící jen nám.
The end.
A je to. Tady končíme. Ano je to tak... Strašně moc děkuju za všechny přečtení, hlasy a komentáře. Jste skvělý! Doufám, že se vám knížka líbila a jestli ano, budu ráda za komentář a názor na příběh! A pokud bylo něco, co byste vytkli, klidně pište taky, ať se můžu zlepšovat! Děkuju a mějte se krásně! Určitě budu ráda, když si přečtete i jiné moje knížky 🥰
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
