Military | Vmin

54.

Taehyung mě pozval na nějakou akci. Byl jsem trošku nejistý, ale rozhodl jsem se jít. Bylo tu hrozně moc lidí. Vzal mi tím den, který jsem mohl trávit s rodinou, tak jsem doufal že to bude stát za to. Poznával jsem lidi z vojny. Byli tu snad skoro všichni. Překvapilo mě, že tu byl i Yoongi, ale byl jsem rád a tak jsem se mu začal věnovat.

Když jsem se tak rozhlížel, zjistil jsem, že tu jsou jen chlapy. Žádný holky. Nechápal jsem důvod tohoto shromáždění, ale bylo to tu celkem fajn. Až na spalovací pohledy Jina, Jungkooka a Namjoona. Yoongi se držel za ruku s Hobim. Byli spolu fakt roztomilý. Seznámil jsem se s ním docela rychle. Byl fajn a vždycky mě nakazil dobrou náladou a nakžlivější smích- v dobrém slova smyslu, jsem ještě neslyšel.

Zrovna jsme se bavili o jeho rodině a dětství. Měl to pestrý a zajímavý, přesto pouze pozitivní. Pak nás přerušil hlas z repráků. Otočil jsem se a na pódiu stál Taehyung. Byl nervózní. To jsem poznal. Zajímalo by mě, co má v plánu. ,,Díky že jste přišli. Chtěl bych vám totiž všem něco oznámit. Osobně.'' podíval se na mě a já se na něj povzbudivě usmál, i když jsem nevěděl, co chce říct. Taky se jemně usmál.

,,Je tu člověk, kterej mi změnil život. Člověk, kterej mi ukázal, že to jde i jinak a já myslím, že ví koho myslím.'' podíval se letmo mým směrem a mně se na tváři objevil dojatý úsměv. Bylo hezký to slyšel. Obzvlášť, když to řekl takhle přede všema. ,,A taky mě utvrdil v tom, že jsem jinej. Byl jsem už dřív, jenže jsem to potlačoval. Teď si přijdu blbě, že jsem to potlačoval. Já... Věřte tomu, nebo ne, ale... Jsem gay.'' dokončil a usmál se na nás na všechny. Po chvíli se ozval potlesk.

Přišlo mi divný, že to dělá kvůli mně, ale byl jsem za to i rád. Alespoň může dělat a chovat podle toho, jakej doopravdy je. Hrdě jsem ho sledoval.