Taehyung:
Seděl jsem na posteli a přemýšlel jsem. Bylo mi Jimina líto, třeba měl opravdu nějaký důvod, ale nechápal jsem, proč mi to nechce říct. Pak mě ale vytrhlo z myšlení otevírání dveří. Naklonil jsem hlavu a rozpoznával jsem obličej. Pak mi to došlo. ,,Yoongi?'' podíval jsem se na něj. Vypadal dost naštvaně. ,,Co tu chceš?'' stoupl jsem si. Vznikl tak mezi námi velký výškový rozdíl.
,,Co si myslíš?'' zavrčel. ,,Co?'' naklonil jsem hlavu. To přišel orodovat za Jimina? ,,Proč Jimina takhle týráš?'' dominant to byl. ,,Já? To spíš on mě!'' bránil jsem se. ,,Jenže on o tomu má důvod a ty mu takhle ještě ubližuješ!'' strčil do mě. ,,Neprovokuj!'' zavrčel jsem já. ,,Nic o tom nevíš!'' pokračoval Yoongi dál. ,,Tak mi to vysvětli, jestli tomu rozumíš líp!'' udělal jsem krok k němu. ,,Nemůžu!'' křikl mi do obličeje. Na tohle slovo jsem už byl alergickej. ,,Jasně! Je to strašně vážný, ale říct mi to nikdo nemůže!'' rozpřáhl jsem rukama. ,,Přesně tak.'' přivřel oči. ,,Uvědomujete si, že to vaše NEMŮŽU mi ubližuje víc, než jakákoliv rána, nebo kopanec?!'' křičel jsem po něm. ,,Óóó ty chudáčku.'' ušklíbl se.
,,S tebou se baví viď? S tebou je nejlepší kamarád, že jo? Ale mě odmítá a ignoruje jen kvůli záhadnému důvodu, přesto že vidím, jak moc mě chce.'' ,,Úžasný...'' vypadlo z něj ironicky. ,,Tak se nejprve zamysli, s kým se bavíš a třeba přijdeš na to, proč se od tebe drží dál.'' řekl naštvaně a dal se na odchod. Zůstal jsem tam tupě stát. Pak jsem ale musel jít na výcvik. Na výcvik! Tak zase uvidím Jimina! Mého Jimina.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
