Military | Vmin

67.

,,Yoongi!'' vydechl jsem nadšeně. Byli jsme ve stejnému tanku. Bylo to super, protože jestli nás odstřelí, umřeme spolu. ,,No ano, jsem to já.'' usmál se. ,,Seš frajer, víš to?'' poplácal mě po rameni. ,,Dík'' usmál jsem se.

,,Hej ty, kudy?'' zavolal na mě řidič. Až teď mi došlo, že jedeme první, tudíž je mnohem větší pravděpodobnost, že umřeme. Polkl jsem a řidiči jsem diktoval cestu. ,,Je to náhoda, že tu se mnou jsi?'' podíval jsem se na Yoongiho. ,,Není, chtěl jsem tu být s tebou. Kdyby cokoliv, tak ať se to stane i mně.'' usmíval se. ,,Aw to je sladký.'' usmál jsem se taky. ,,Já vím.'' uchechtl se.

Taehyung:

Byl jsem takovej vůl! To jsem si nemohl počkat? Nebo líp-vůbec to nedělat? Měl jsem vztek sám na sebe. Teď jsem seděl v nějaký kleci. Už se mě párkrát snažili vyzvídat, ale nic se nedověděli. Proto mě zavřeli sem. Prý mě donutí mluvit. Hah... to určitě.

Nějakej člověk mě z té klece vytáhl někam k sobě. ,,Budeš moje hračka.'' psychopaticky se usmíval a u toho si hrál s pistolí. Teď jsem měl strach. ,,C-co? Jak to myslíš?'' dostalo se ze mě. ,,Především, mi budeš vykat a říkat pane. Teď jsem já tvůj pán!'' rozkázal a já přikývl.

,,Lehni si na tu postel!'' ukázal na menší, ale pěknou postel. Lehl jsem si na ni na záda. ,,Druhá strana...'' řekl otráveně. Ač nerad, tak jsem se otočil. Spoutal mi ruce nad hlavou a mně už bylo jasné, co bude následovat. ,,Ne, ne, ne! Prosím ne!'' začal jsem kopat nohama. ,,Vyber si, můžeš mluvit, nebo tě zabiju, nebo pro mě budeš fungovat jako hračka.'' položil mi ruku na záda a já ztuhl. ,,Nic říkat nebudu!'' zavrčel jsem odhodlaně. ,,Pak nemáš na výběr. Byla by tě škoda.'' zavrněl mi do ucha. Věřil jsem, že nás najdou, proto jsem radši mlčel. Zavázal mi oči a chvíli bylo ticho. Najednou mi zmizeli kalhoty a pak už jen ta palčivá bolest. Udržel jsem se zcela v tichosti. Zpříjemňovat mu to nehodlám.