Military | Vmin

46.

Jimin:

Přišel jsem do svého pokoje opět včas. Ještě před budíčkem. To, co jsem ale viděl, mě vyděsilo. ,,Taehyungu!'' vykřikl jsem a sklonil jsem se nad bezvládně ležící tělo. ,,Prosím odpověz!'' začal jsem s ním lehce třepat. ,,No tak, vstávej!'' posadil jsem ho a dal jsem mu lehčí facku, aby se probral. Otevřel oči a první co udělal, bylo to, že se pozvracel. Rychle jsem před něj dal své tričko, takže jsem seděl vedle něj bez trika.

,,Jimine?'' zašeptal zmateně. ,,Ano, jsem tu s tebou.'' hladil jsem ho ve vlasech. Lehl si na můj hrudník. ,,Proč jsi to udělal?'' vydechl jsem starostlivě. ,,Kvůli tobě.'' řekl tiše. ,,Ale proč?'' cítil jsem se hodně provinile. ,,Zničehonic jsi odešel a neřekl jsi proč.'' smutně se na mě usmíval. ,,Promiň, ale... Fakt to takhle nejde.'' teď jsem ho smutně sledoval i já. ,,Ale proč? Prosím, řekni mi to!'' prosebně mě sledoval. ,,Vážně to nejde.'' pomohl jsem mu vstát. Zřejmě mě pochopil a už se na nic neptal.

,,Zvládneš to?'' ptal jsem se tentokrát já. ,,Jo, asi jo.'' pousmál se a začal se upravovat. ,,Taehyungu... Slib mi teď něco...'' vážně jsem ho sledoval. ,,A co?'' naklonil lehce hlavu a pousmál se. ,,Že už tohle nikdy neuděláš.'' dívali jsme se z očí do očí. On trošku znejistěl, to jsme poznal. ,,Jen pod jednou podmínkou.'' zase byl v jeho tváři vidět lehký úsměv. ,,A to jakou?'' teď jsem znejistěl já. ,,Že přestaneš se svou náladou a nebudeš se mi vyhýbat.'' povzdychl jsem si. ,,To bych sice velmi rád, ale bohužel nemůžu.'' podíval jsem se jinam. ,,A proč? Jimine, proč mi to nemůžeš prostě říct? Co se děje?'' nemohl jsem mluvit. Nechtěl jsem aby si o mě myslel, že jsem srab, nebo aby to zhoršilo vztah s jeho partou. Dost možná by mu to i ublížilo. A to nechci. ,, Prostě- nemůžu.'' sbalil jsem si věci a odešel jsem do sprchy.

Další kapitola venku ^^