Ostatní jeho přiznání vzali dobře. Asi se báli, že kdyby dělali problémy, dostali by po hubě. Ta představa, že by Tae někoho zase mlátil, se mi nelíbila, ale aspoň měl klid. Za jeho přiznání jsem sice schytal nakládačku, protože to těm 3 došlo, ale i tak jsem měl z toho radost.
I přes to se na našem vztahu s Taehyungem nic nezměnilo. Před ostatníma jsem si drželi odstup a na pokoji pokračoval pouze čistě přátelský vztah.
Zrovna jsem procházel kolem záchodů, když jsem cosi zaslechl. Bylo by mi to jedno, kdybych tam neslyšel Taehyunga. Vrazil jsem do dveří a to co jsem viděl, mě vytočilo. ,,Taehyungu!'' ostře jsem na něj zakřičel. Otočil se na mě a provinile sklopil pohled. Probodl jsem ho pohledem. Obešel jsem ho a přistoupil jsem ke klukovi, ležícímu na zemi, s obličejem od krve. Zvedl jsem ho a pomohl mu stát. Opět jsem Taehyunga obešel a zraněnýho odvedl k sobě na pokoj.
Lehce jsem ho ošetřil. ,,Všechno v pohodě?'' vyhodil jsem ubrousky do koše. ,,Jo.'' lehce přikývl. ,,Děkuju.'' pousmál se a já si sedl zpátky k němu. ,,Za co ti to vlastně udělal?'' tázavě jsem se na něj díval, jelikož mě to fakt zajímalo. ,,Byl jsem vůl... Dělal jsem si srandu z toho, že je teplej...'' povzdychl si. Bylo vidět že toho lituje. Zhluboka jsem se nadechl. ,,Ahm... Nemůžeš to dělat, víš... Na tomhle vlastně ani nezáleží, člověk za to nemůže a tyhle "srandičky" můžou ranit.'' připadal jsem si jak jeho máma, ale on přikývl.
,,Máš pravdu. Omlouvám se...'' vydal se ke dveřím. ,,A ještě jednou dík...'' usmál se a odešel. Na Taehyunga jsem byl naštvanej. Slíbil že s tím přestane.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfikceDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
