Military | Vmin

51.

Taehyung:

,,Jine co to mělo znamenat?'' mluvil jsem s ním trošku naštvaně. Nechápu co ho to popadlo. ,,Proč jsi to udělal?'' podíval se na mě. ,,Protože už jsem ti to říkal!'' odmítal mi to vysvětlit. ,,Jine mluv!'' zatřepal jsem s ním. ,,V- já... Prostě tě miluju a to, jak se pořád cpeš k Jiminovi, mě prostě hrozně vytáčí! To je vše.'' řekl to strašně rychle a začal odcházet. ,,Jine?'' chytil jsem ho za rameno. ,,Promiň...'' šeptl jsem a on se taky pousmál. ,,Taky se omlouvám. Můžeš si být s kým chceš.'' šeptl a odešel.

Trošku se mi ulevilo, ale pořád mi ho bylo líto. Proč se nemůžu zamilovat do něj? Ten by mě neodmítl a mohli bychom mít spokojenej vztah. Ale neee... Já se musím zakoukat do tohohle komplikovaného stvoření.

Večer jsem zase došel do pokoje a tam už ležel Jimin. Něco psal na mobilu. I modřinka pod okem mu slušela. ,,Ahoj.'' zašeptal jsem a posadil jsem se vedle něj. Nasadil si sluchátka a otočil se ke mně zády. Chvíli jsem ho sledoval ale pak jsem mu je sundal. ,,Prosím... Neignoruj mě. Teď ne...'' šeptal jsem. Podíval se na mě. V jeho očích byl nezájem. Silnej nezájem. ,,Vyslechneš mě prosím?'' naklonil jsem hlavu a on nepatrně přikývl.

Podíval jsem se mu do očí, nadechl jsem se a spustil jsem. ,,Jimine... Chtěl jsem ti jen říct... Už od doby co jsem tě poznal, jsi mě strašně zaujal. Líbil ses mi. Byl jsi jinej než všichni před tebou. Choval jsem se k tobě hrozně a já to vím. Nevážil jsem si tvé osobnosti. Hrál jsem si s tebou, ale teď... Vím jak moc úžasnej jsi. K tomu krásnej a já... Už 3 roky jsem byl přesvědčený, že nemám city. Choval jsem se hrozně ke všem, ale k tobě nejhůř a proto tě prosím... Odpustíš mi?'' podíval se mi do očí. Nervózně jsem si kousal ret. Objal mě. V tom objetí bylo cítit tolik citů. ,,Ale já ti přece odpustil.'' zašeptal a donutil mě tím se usmát. ,,Ale důvod proč tě ignoruji je... Jinej.'' odtáhl se a rovnou se mi podíval do očí. ,,Neignoruju tě protože chci, ale protože musím.'' povzdychl jsem si.

Měl důvod. Viděl jsem mu to na očích. Na vyzvídání jsem ale neměl sílu. Stejně bych to nezjistil. Prostě se musím smířit s tím, že se spolu nebudeme bavit. ,,Dobře... Chápu to.'' promluvil jsem do ticha a jemu se očí jemně rozzářily.