Military | Vmin

71.

,,To jsi to takhle definitivně ukončil?'' nechápal mě Yoongi. ,,Ano já- bude to tak lepší.'' řekl jsem sklesle. ,,Pane bože... to se vzdáš jen kvůli nějakým 3 dementům? Kde je ten Jimin, co bojuje do poslední chvíle?'' podíval se mi do očí. ,,Yoongi, ten už není. Pohřbili ho tu. To oni za to můžou. Já... nemám už sílu dál bojovat.'' řekl jsem zcela upřímně. Bylo to tak. Navíc i energie mě opouštěla. Miloval jsem ho, ale proč bych měl kvůli zpropadené lásce snášet tolik ran? Najdu si někoho, s kým mě tohle nečeká.

,,Co? Necháš se jimi zničit? To seš takovej srab?'' rozpřáhl ruce. ,,Asi jo... Jsem srab, ale tobě se to řekne, máš bezproblémový vztah.'' bránil jsem se. ,,Jimine, nebudeme se hádat. Jen ti chci říct, že bys měl ještě zabojovat. Ubližuješ si takhle vnitřně a to je horší než pár ran, nemyslíš?'' řekl klidně a usmál se.

Měl pravdu, ale já si to nechtěl přiznat. ,,Udělám to podle sebe, ale díky.'' taky jsem se usmál. ,,Proč jsi tak tvrdohlavý?'' řekl nespokojeně. Jen jsem pokrčil rameny. Sám jsem na to neuměl odpovědět. ,,Budu muset.'' vydechl jsem. Dobře Jimine, ale dávej na sebe pozor.'' objal mě a já se vydal na pokoj s pocitem, že můžu jít spát.

,,Proboha Taehyungu!'' vypískl jsem, když jsem dorazil na pokoj. Seděl na posteli a s mokrýma a začervenalýma očima sledoval mojí postel. ,,Co se děje?'' sedl jsem si vedle něj. On se posunul ode mě a dál mě ignoroval. 

,,Proč brečíš?'' nikdy jsem ho brečet neviděl. Bylo strašný ho takhle vidět. ,,Tak povídej.'' řekl jsem tiše chytil jsem ho za ruku. On se mi vytrhl a probodl mě pohledem. ,,No tak Tae. Mluv!'' docházela mi trpělivost. Oplácel mi to, co já jemu dělám skoro dva roky. ,,To ti nemůžu říct!'' řekl ironicky, ,,Přestaň!'' řekl jsem lehce podrážděně. Ano, měl právo mi to oplatit. ale já ho takhle nechtěl nechat.