Military | Vmin

61.

,,Jak je možné, že jste se včera nedostavil na výcvik?'' zlobil se na mě generál. ,,Osobní důvody.'' jednoduše jsem odpověděl. ,,Žádný osobní důvody! Tohle je zakázané!'' zvyšoval na mě hlas, jenže mě to nějak netrápilo. Včera to stálo za to. ,,Budete potrestán.'' řekl rozhodně. Počítal jsem s tím. Jen jsem přikývl. ,,Však ona vám ta korunka spadne.'' zlomyslně se usmál.

,,Odvézt!'' rozkázal nějakým dvěma chlapům za mnou. Do žil se mi vlil adrenalin. Nemůžou mě zavřít. Už vůbec ne teď. ,,Prosím ne! Cokoliv, ale tohle ne!'' snažil jsem se těm dvěma vytrhnout, ale marně. ,,To sis měl rozmyslet dříve. Však ono vám to prospěje.'' usmíval se. Měl jsem pocit jakoby se v mém stavu naprosto  vyžíval. ,,Na jak dlouho?'' zeptal jsem se teď už víceméně v klidu. ,,Na 2 týdny.'' vydechl a pak už mě odvedli-spíš odvláčeli pryč.

Bylo to tam opravdu odporný. Zatuchlý a hnusný. Nebylo tu ani světlo. Smrdělo to tu a to jsem zde byl ani ne 5 minut. Co když mě bude Jimin hledat? Dozví se to i Jin, Kook a Joon? Musí. Ale co si pak o mně budou myslet? Přeci  jim nemůžu říct, že to bylo kvůli Jiminovi... Každopádně ať už se stane cokoli, nelituji toho, proč jsem tu skončil. Hodně mě ten kluk změnil. Dalo by se říct, že od základu. Jenže teď trčím tady.

,,Zvedej se, jdeš makat!'' vešel do mý cely jeden nadporučík. Líně jsem se zvedl a podíval se na něj. ,,Ale hned!'' řekl nepříjemně a já tedy vylezl z postele.

Šel za mnou a kamsi mě vedl. Došli jsme ven. Bylo děsný vedro. ,,To mám jako nosit?'' podíval jsem se na hromadu šutrů a na chlapy co je tahají a někam odnáší. ,,Jo a dělej!'' strčil do mě. ,,A k čemu to bude?'' otočil jsem se čelem k nadporučíkovi. ,,Nemel a pracuj!'' křikl a já se tedy otočil a dal se do práce. Bylo mi vedro a po chvíli mě začalo všechno bolet.