Jimin:
Výcvik byl dneska hroznej. Pořád: ,,Park pořádně!- Makej Park!- Zase jsi poslední! Zvedej se!'' hučelo mi z toho v hlavě. Moje tělo už nemohlo. Viděl jsem jen Yoongiho starostlivý výraz.
,,Jsi v pohodě?'' šeptl někde stranou. ,,Jo...'' ztěžka jsem vydechl. ,,Min, Park ticho!'' křikl na nás poručík a my ztichli. Já ale nebyl schopnej se dál hýbat. Těžce se mi dýchalo a při každé sebemenší námaze mi pískalo v hlavě. Měl jsem pocit, že mi za chvíli vybuchne. Začalo se mi dělat na zvracení. Podlomila se mi kolena a zatmavilo před očima. Pak jsem slyšel Yoongiho. ,,Pomozte mu někdo! Rychle!'' cítil jsem, že se přiblížil. ,,Bude to dobrý. Oni ti pomůžou. Hlavně vydrž.'' jeho hlas byl vzdálený, ale já cítil jeho doteky. Věřil jsem mu, ale hned na to jsem upadl do bezvědomí.
Vzbudil jsem se v nějaké místnosti. Vypadalo to tu jako ošetřovna, a tak jsem usoudil, že to bude ono. Viděl jsem Yoongiho, nějakého doktora, našeho poručíka a za ním- Taehyunga? Promnul jsem si oči. Opravdu to byl on. ,,Pane, co vás bolí?'' zeptal se ten doktor. ,,Hlava.'' vydechl jsem unaveně. ,,Řekl bych, že se jen předřel. Nic vážného.'' mluvil na poručíka. Ten jen přikývl. ,,Odcházíme!'' rozkázal a všichni kromě doktora odešli z místnosti.
Byl jsem rád, že můžu odpočívat. Doktor mi řekl, že prý tady zůstane na pozorování do zítra. Chtěl jsem tu teď Yoongiho. Moct si s ním popovídat. Za chvíli se mě ale zmohla únava a já usnul.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
